Vánoce, Vánoce přicházejí...

04.12.2020

Marťa s Míšou

Vítejte u nového předvánočního formátu našich klasických pátečních rozhovorů. Jak to teď originálně nazvat, Marti?

Mohly bychom třeba změnit Netflix okénko na vánoční okénko. 😊 Nebo, ať pořád nemáme všude ta okna a nevypadáme jako alkoholičky, co mají pořád výpadky paměti, můžeme to nazvat třeba Vánoční pátky.

Jsem pro! Youtubeři vydávají vlogmas a my pisatelky budeme mít páteční pokecání na vánoční témata. Dnes to celé vykopneme nutným úvodem. Co jsou to pro nás Vánoce, v co věříme, jak u nás dřív probíhaly, jak jsme je prožívaly... No uvidíme, kam až se dostaneme, protože hned na úvod toho máme obě hodně co říct. Viď, Marti! 😊 Můžeš začít!

Není Ježíšek jako Ježíšek

Jdeme na to! Já bych asi začala tím, kdo vlastně dárky nosí. Já mám takový zvláštní příběh, protože jako malá jsem samozřejmě věřila na Ježíška jako většina z nás. Pak přišlo takové to obdobíčko, kdy jsem zjistila, že dárky pod stromeček dávají rodiče, takže jsem začala být přesvědčená, že asi fakt neexistuje. No a teď na něj vlastně věřím znovu, ale úplně jinak, prostě jsme si k sobě zase našli cestu zpět. 😊 Abych začala u té dětské představy - Ježíšek byl pro mě sice miminko v jesličkách, ale to by přece dárky neuneslo, to dá rozum. Ale pořád se jmenuje Ježíšek, takže je to pro mě malý klučina, který začal nosit dárky, když trochu povyrostl.

Jé, to je krásně řečeno! Já si asi neměla úplně ke komu najít cestu zpět, protože teď postupně zjišťuji, že je už od malička moje představa Ježíška úplně jiná, než co doslovně označuje. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by jméno Ježíšek znamenalo zdrobněle Ježíš, jakože miminko. Vyrůstala jsem na amerických vánočních pohádkách plných Santa Klause - všimněte si, že naše české pohádky žádné takové zpodobnění Ježíška neposkytují -, takže jsem si v hlavě automaticky spojila tohoto dědulu i s označením Ježíšek. Všechno mi to dávalo smysl. Vždyť oni v těch filmech mluví jiným jazykem, tak toho stejného pána pouze označují jinak. Stejně tak, jako Britové nepoužívají jméno Santa Klaus, ale říkají mu Father Christmas. 😊 Omalovánky ve školce a výzdoba různých domů, mi pak tuto představu pouze utvrzovaly, takže jsem neměla sebemenší důvod uvažovat nad tím, že by to všechno mohlo být jinak. 😊

Asi bych měla ještě dodat, že jsem nevyrostla vůbec ve věřící rodině a cestu k víře jsem si našla až později, ale mívali jsme doma papírový betlém s Ježíškem v jesličkách, takže pro mě to byl tenhle chlapeček. Pamatuji si, jak jsem byla občas z amerických filmů zmatená a ptala se mamky, jak to, že tam dárky doručuje někdo jiný. Ale vysvětlila mi to tak, že Ježíšek by nemohl stihnout obletět sám celý svět, a tak prostě v jiných zemích rozdávají dárky všichni ti Santové, Noëlové a další transformace svatého Mikuláše.

Nejsou to náhodou dvojčata? 

Vidíš, a přesně to mi bylo vždycky divné. Jakto, že náš Mikuláš vypadá stejně, jako ten Ježíšek v těch amerických filmech. Prostě se asi dva dědové rozhodli, že budou rozdávat dárky. Český Mikuláš ale v doprovodu hrůzostrašných čertů nosí jen drobnosti v podobě sladkostí, zato Ježíšek je jiný kápo a rozdává i hračky! Vůbec mi nedošlo, že americký Santa a náš Mikuláš jsou jedna a ta samá postava. Z toho nám i plyne důvod, proč každá ty Vánoce a předvánoční čas prožíváme jinak. Je to tím, že vlastně slavíme jiný svátek, dá se říct? Jednoduše řečeno, já to nemám vůbec spojené s vírou, Ježíšem, ale s uměle vytvořenou tradicí, která dělá naše životy speciální a dává tomuto ročnímu období den, ke kterému všichni směřujeme, těšíme se na něj. Jednoduše řečeno nám dává důvod slavit, a ne jen přežívat.

S tím vlastně úplně souzním, pro mě začaly být Vánoce víc spojené s prožíváním víry až v posledních letech. A upřímně - kdy se Ježíš narodil, to vlastně nikdo neví a vůbec nezáleží na tom, jestli to bylo 24. prosince nebo 15. srpna. Lidé ale potřebují nějaké světlé okamžiky v době, kdy je málo slunce, a potřebují mít příležitost slavit, ať už je důvod jakýkoliv. Proto se Vánoce slaví o slunovratu, protože pak přicházejí už jen ty světlejší a prodlužující se dny.

Stromeček máte? A mohl bych ho vidět?

Hele a k tomu by ses mohla Marti vyjádřit. Nebo asi celkově všichni. Budeš teď takovým mluvčím těch, kteří si představují, že jim nosí dárky malé dítě. Jak sis to teda všechno představovala? Protože když si vezmeme mou mladší ségru předškolačku, tak ta by asi těžko roznesla po celém Česku všechny dárky a někomu i nazdobené stromečky! 😊

Celé to pro mě bylo tak nějak vlastně kouzelné a tajemné, takže jsem si představovala, že má asi pytlík s dárky, ale spíš takový symbolický, aby se neřeklo (a aby to neměl těžké a nesedřel se, chudák), ale to jen tak na efekt. Už si to asi přesně nevybavím, ale věřila jsem buď tomu, že to funguje nějak jako bezedný pytel, ze kterého kouzlem tahá dárky, nebo je prostě přičaruje a jsou pod stromkem. Každopádně to mělo co dělat s balkonem, protože mamka vždycky před večeří chodila otevřít dveře na balkon, aby Ježíšek mohl dovnitř. No co vám budu povídat, byla jsem ráda, že u nás dárky nosí ten kouzelný Ježíšek, protože jsme bydleli v paneláku a já se bála, že by se takový Santa dovnitř vůbec nemusel dostat, protože jsme neměli komín! 😊 Ale Míšo, zaujal mě ten ozdobený stromeček, pověz nám k tomu něco.

Noooo, takhle. U nás ten Ježíšek fungoval vlastně stejně, jako u vás. Akorát byl tak kouzelný, že se prostě zjevil. Nemuselo se nic otevírat - energie je drahá a nechceme zbytečně topit Pánu Bohu do oken 😊 - a ten pytel měl taky dost symbolický, spíš jako doplněk. Podle mě mu stačilo jen mávnout rukou a všechno bylo na svém místě - jak by to taky jinak stihl, že jo. No a zpětně jsem se dozvěděla, že u nás nosil Ježíšek nejen dárky, ale i ozdobený stromeček. Nevím, jak to mamča dělala, protože jsme spolu jen my dvě dřív bydlely v malé garsonce, ale prý vždycky dokázala nazdobit stromeček a dát pod něj dárky. Co jsem v tu chvíli dělala já? Netuším. 😊 Prý jsem ale viděla nějaký díl Kouzelné školky, kde si František s Majdou zdobili stromeček načež jsem přišla za mamkou s tím, proč si ten stromeček nemůžeme taky dělat sami a proč nám ho musí nosit Ježíšek už hotový? Bylo mi řečeno, že to záleží na tom, jak si to s Ježíškem "domluvíme". Řekla jsem tedy, že si chci zdobit stromeček po svém. Mamče asi spadl velký kámen ze srdce, protože jí tím musel zmizet obrovský stres. Doteď nechápu, kde to všechno schovávala 😊 😊.

Jak zajistit to, že Ježíšek stoprocentně pochopí, co pod stromečkem chcete?

To se mamce asi hodně ulevilo. 😊 My jsme tedy stromeček odmalička zdobili společně 23. prosince večer, takže se s ním Ježíšek nemusel tahat. 😊 Ale když už jsme se dostaly k dárkům, ještě jsme si neřekly, jak ten Ježíšek vlastně přišel na to, co nám donést. Já jsem vždycky byla nestíhačka a i dopisy pro Ježíška jsem psala hodně na poslední chvíli, chudáci rodiče. 😊 Když jsem ještě neuměla psát, tak jsem přání jen malovala, ale maminka se mě vždycky radši ptala, co jednotlivé obrázky znamenají a radši to tam dopsala, aby Ježíšek věděl. 😉 A opět jsme u našeho kouzelného balkonu, protože dopisy se vždycky dávaly tam a pak nečekaně zmizely. Holt ten balkon má něco do sebe. 😊

Ty jo tak s těma dopisama to máme stejně! Často jsem zapomněla, a psala pak jen tak symbolicky, nebo jsem vše vyřizovala maximálně 2 týdny před Vánoci. Vždyť v listopadu by bylo příliš brzo! Jednotlivé položky v dopise byly vždy doplněny obrázky z letáků, aby Ježíšek věděl, kde to všechno najít. 😊 Zajímavé ale je, že jsem už dopředu věděla, co je až příliš velké přání a nedostanu to, a co bych naopak čekat mohla. Vždycky jsem věděla, že u nás Ježíšek nenosí drahé dárky, jako jsou telefony a televize či počítače... Byla jsem vždy překvapená, že moji spolužáci dostávají tak velké dárky! Sama jsem se neodvážila napsat si o nějak extrémně velkou položku, protože by si o mně mohl myslet, že toho chci až moc. 😊 Překvapivé ale bylo, že jsem pod stromečkem vždy našla tak 3 věci ze seznamu a zbytek byly položky, které jsem si vůbec nepřála - viz ponožky, pyžama, punčocháče a čepice... 😊

Úplně souhlasím, já jsem se tedy občas nějaký větší dárek napsat odvážila, ale taky jsem předem věděla, že asi nebude. Říkala jsem si ale, že to nechám na Ježíškovi, ať si vyhodnotí, jak hodná jsem mu přišla, a třeba se zadaří. Protože jsem si občas všímala toho, že někteří spolužáci, kteří jsou pěkní hajzlíci, zlobí a nemají dobré známky, často dostávají drahé dárky. Moc jsem si to neuměla vysvětlit, ale říkala jsem si, že jsou asi nezbední jen ve škole a doma poslouchají a nezlobí, proto je za to Ježíšek tak odměnil. 😊 Dlouho jsem taky nechápala, proč jsem pod stromečkem nikdy nenašla autíčko na ovládání, které jsem si opakovaně přála. Ale už jsme si to s Ježíškem vysvětlili a dostala jsem ho minulý rok za tu všechnu trpělivost. 😊

Já se tedy musím přiznat, že když už jsem byla trochu starší, tak jsem si dovolila Ježíška požádat o koně. Jakože, sice jsem byla pod stromečkem trošku zklamaná, ale uznávám že se Ježíšek pokusil o kompromis. V jednom z balíčků se tedy kůň ukrýval, byl však plyšový... (Nejvíc se mi splnila panenka Chou chou. Chtěla jsem tehdy tu mluvící, čůrací a kadící do plínky. Ta od Ježíška však jen čůrala...) 

Darovaným punčocháčím na zářez nekoukej...

Jinak teda ponožky a další měkké dárky, které na seznamu nebyly, se u nás taky každý rok objevovaly. A přišla jsem až nedávno na to, proč! V jednom evangelijním úryvku se totiž píše "Nestarejte se o to, co budete jíst, ani o to, co budete mít na sebe... Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete". No není to krásné? 😊 Ježíšek prostě ví, že i když ty punčocháče, vytažené pomalu až pod krk, nosit nechcete, tak vás v zimě prostě zahřejí. Čili je přinese a basta! 😊

No tak to je sranda! 😊 Hele a Marti, neměla jsi nutkání taky nějaký ten dáreček věnovat? Já jsem se vždycky těšila, až mamče dám nějaký ten výtvor ze školky nebo později i z výtvarky ze školy. Brácha pak, když byl malinkej, vždycky zabalil nějakou svou hračku do novin a taky takhle obdarovával. 😊 Což ho teda teďka přešlo a nikomu nedává nic ani na narozeniny jo, ale když byl malej, tak to bylo hrozně roztomilý. 😊

To už si úplně dobře nepamatuji, asi jsem věřila, že to všechno Ježíšek obstará, ale pak, když už jsem věděla, že se do toho můžu zapojit, mi taky dělalo hroznou radost vymýšlet dárky a sledovat výrazy při rozbalování. Trochu té kreativity bych tedy dnes potřebovala. Sice je to genderově nevyvážené, ale hlavně kupování dárků mužské části rodinného osazenstva mi dělá dost problém. Tím spíš, že pak má děda i taťka hned v lednu opět narozeniny, takže mě to čeká dvakrát po sobě. 😊

No já to mám podobné s taťuldou, ke kterému jezdíme vždy okolo 28. prosince, kdy dělá oslavu svých narozenin. Takže vždycky musím nějakou drobnůstku oddělit od ostatních dárečků a označit ji za pozornost k narozkám. 😊 😊

Tak jsme se s vámi podělily o naše vnímání Vánoc a pomalu se rozloučíme. Příště se zase vrátíme do předvánočního času a povíme si o tom, jak tohle období trávíme. Určitě nám dejte vědět, jak jste si Ježíška jako malí představovali vy a co pro vás Vánoce vlastně znamenají.

Tyjo, až se tu příště zase takhle společně sejdeme, tak už budeme rozbalovat jedenácté okénko v kalendáři!!!! To jsem zvědavá, jaká dobrota tam bude. 😊 Tak se mějte moc krásně a my se jako správné Kelišky těšíme na to, co nám o svých Vánocích prozradíte!

Vaše Marťa s Míšou