Tvá víra nemusí být stoprocentní, ale věř si aspoň trošku, prosím!

14.12.2020

Nevěřící Míša

Už se jenom 10x vyspíme a je tu Štědrý den! Teda pokud mě moje matematika neklame. 😊 Dneska se s vámi podělím o další z předsevzetí na kterých bych ráda zapracovala.

S blížícím se zkouškovým, státnicemi, psaním bakalářky a dalšími a dalšími nepříjemnostmi, ve kterých jste sami sobě oporou a nikdo jiný to za vás neudělá, se mi znovu otevírá téma, nad kterým neustále dost přemýšlím, a které se vlastně dost úzce pojí i s mým prvním zveřejněným předsevzetím, jež jsem s vámi probírala v minulém článku.

zdroj: unsplash.com
zdroj: unsplash.com

Taky se vám občas stává, že svou práci posíláte někomu, kdo si ji má přečíst, a až na základě jeho schválení úkol odevzdáváte? A stalo se vám někdy, že vám k vypracovanému souboru dotyčný řekl to, co jste sami dopředu věděli, pouze jste to potřebovali slyšet od někoho jiného, jelikož nevěříte vlastnímu úsudku? Pokud ano, tak vás opět vítám v klubu, ve kterém není až tak příjemně, neboť v něm obtěžujete nejen sebe, ale i své kolegy. 😊

Vysyp to, Míšo!

Co že mě trápí? Třeba to, že skoro každou napsanou esej musím posílat Martě, aby mi ji schválila a vyjádřila se k tomu, jestli nepíšu žádné hlouposti. Přitom proč? Vždyť bych měla být dosti schopná si to posoudit sama a většinou se od konzultanta dozvím to, co jsem si o textu sama myslela. 😊 To samé se dělo, když jsem teď plnila korektorskou praxi. Nebyla jsem schopná věřit vlastnímu úsudku a neustále jsem svými úvahami obtěžovala jak Marťu, tak i další, bývalou pěveckou kolegyni a sborovou parťačku. Často se stávalo, že když jsem nevěděla já, tak nevěděly ani holky, a když jsem měla nějakou úvahu, tak s ní holky většinou souhlasily. Takže jsem vlastně vedla konverzaci sama se sebou, protože jsem se od nich vlastně nedozvěděla nic nového.

Proč to teda neustále dělám?

Netuším. Netuším, a ještě jednou netuším. Nejspíš opravdu trpím nedostatkem sebedůvěry a úsudek ostatních je pro mě větší jistotou než to, co se honí v mé hlavě. Když to řeknu takhle nahlas, tak to zní stejně bláznivě jako to, když mi při odchodu z bytu přítel ukazuje, jak zamyká a chce, abych ještě já překontrolovala, že je zamčeno, protože jeho kontrola pro něj není dostatečná.

Věř si tak, jak ti věří druzí.

Jaké bylo pro mě překvapení, když mi moje kolegyně z vejšky, která plnila stejnou praxi, přeposílala části svého textu, který měla opravit, a konzultovala své úvahy se mnou?! Najednou jsem já byla tím, komu se věřilo a jehož úsudek byl vlastně konečným řešením. Na jednu stranu mě uklidnilo, že nejsem jedinou, která řeší podobný problém, ale zároveň mě to donutilo k zamyšlení se nad tím, kde je teda kámen úrazu. Úplnou a konečnou odpověď na otázku, jak to vyřešit, tady nečekejte, protože není až tak snadná a sama se snažím alespoň přiblížit jejímu řešení. Zároveň však nejde o žádnou vyšší dívčí. Ten kámen je zcela jednoduše nalezitelný, jen to jeho odstranění je během na dlouhou trať.

Víc hlav víc ví.

Je zcela logické, že je nám přirozené utvrzovat se v nějakých nejistých věcech s tím, kdo rozumí našemu oboru a zabývá se jím. Nic se však nemá přehánět! Neschopnost udělat vlastní rozhodnutí (v mém případě tedy odevzdat hotovou esej, či vymazat nadbytečnou čárku v souvětí) bez konzultace s někým dalším je naopak nelogická a špatná.

Začnu tedy po malých krůčcích.

Musím říct, že mi právě kamarádčino obrácení se na mě dost pomohlo, obzvláště v uvědomění si, že jsem pro někoho právě já tím konzultantem, do jehož rukou se vkládá rozhodnutí. Zároveň i vyzkoušení důvěry v sebe sama, kdy jsem se z časových důvodů prostě nemohla obracet na někoho jiného s korekturou 100 stránkové monografie a musela jsem SAMA rozhodnou a vytvořit opravy - které prošly a mám už zapsaný zápočet btw - i bez konzultací, mě utvrdilo v tom, že jsem to schopná zvládnout sama za sebe! Další věcí, která mi pomáhá na mé cestě za sebedůvěrou, je právě tento blog, ve kterém si s Martinkou texty vzájemně kontrolujeme, a jsme to právě my dvě, kdo dělá poslední korekturu a rozhoduje o tom, co v textu zůstane a co musí z kola ven 😊. 

Abych to tedy shrnula. Zkusme jednou věřit vlastnímu úsudku. Samozřejmě, že to nepůjde hned a je normální nechat si od někoho poradit - například tenhle článek půjde opět na korekturu Martě, která ho bude opravovat - nesmíme však na pomoci jiných lpět a nebýt schopní stát si za svým úsudkem! 

Tak snad se nám na tom všem povede zapracovat! Držím nám pěsti! Mějte se krásně a těším se zase v pátek. 

Vaše Míša