Půstujeme aneb Poznej sám sebe

02.12.2020

Marťa

Zdravím všechny naše příznivce a vítám vás u Martinčina středečního okénka. 😊 V neděli nám začal adventní čas a já bych vám ráda nabídla jeden rozměr, který pro mě má. Už několik let totiž dvakrát ročně držím půst.

Advent a půst - možná to některým z vás zní jako protimluv. Všichni se přece těšíme na napečené cukroví a řízek se salátem, ne? Ale prosím, nevzdávejte tenhle článek v jeho začátku ve zděšení z vidiny prázdného břicha. Chtěla bych vám totiž ukázat, že půst nemusí mít jen "jídelní" charakter, ale může být jak očistou těla, tak především duše. Proto jsem tento článek zařadila do nové, ale od začátku vysněné rubriky spiritualita. Chtěla bych tu s vámi totiž občas sdílet nějaká duchovní moudra, která se mi příčí zařadit pod moderní nálepku "seberozvoj", "motivace" a podobně vyprázdněné komerční fráze. Ráda bych totiž občas zbořila některé předsudky a nabídla vám svůj duchovní pohled na některá témata. 😊

Na začátku si pojďme říci, jak to s tím adventem vlastně mám. Ale slibuji, budu stručná, abych nám nevypálila rybník na páteční článek s Míšou, v němž chceme svoje pohledy konfrontovat. Tak v prvé řadě - advent nejsou Vánoce, takže se nebojte, že budete svůj žaludek trápit ještě u štědrovečerní večeře. Adventní doba je pro mě dobou zklidnění a ztišení. Což, přiznávám, jde v předvánočním mumraji, kdy se tlačí stovky lidí v obchodech, chtíce ulovit ten nejlepší dárek za tu nejnižší cenu, dost těžko. Tím spíš je to výzva!

Jelikož jsem věřící, prožívám advent hlavně jako začátek liturgického roku. A s každým začátkem se pojí bilancování a snaha stanovit si nějaká předsevzetí, klidně i dočasná. Zároveň se snažím "jít do sebe" a víc se věnovat meditaci nebo četbě. Možná vás to překvapí, ale askeze a tichá meditace nejsou prvky spojené jen s východnímu naukami, ale stejně tak patří do křesťanství. Nu a když už jsme u toho odříkání, pojďme se společně pustit do toho půstu. 😊

Právě advent a vedle něj také předvelikonoční postní doba byly dříve obdobími, kdy lidé půst drželi. A jak si můžete všimnout na nejrůznějších blozích o zdravém životním stylu, vědomém ženství, seberozvoji a já nevím čem ještě :D, v poslední době zažívá půst renesanci a dere se opět na výsluní. Spousta lidí totiž už přišla na to, že nejde jen o moralistní snahu církve nechat lidi trpět, ale že takový malý půsteček vám o sobě leccos prozradí. (Mrk, mrk!) 😉

Bez masa nebo úplně bez jídla

Nejprve se zastavme opravdu u jídla. Oblíbenou formou půstu bylo vždy vzdání se masa, které je sice tělu prospěšné, ale také náročné na trávení. A právě v období, kdy ubývá světla a člověk se cítí tak nějak "přichcíple", je ideální doba na to, zkusit si maso vynechat z jídelníčku. Pokusit se o to můžete na stanovené období (třeba advent), začít ale můžete pozvolna tak, že maso vynecháte z jídelníčku zpočátku například na jeden nebo dva dny v týdnu. Vřele doporučuji. Budete se nejen cítí "lehčí", ale také snížíte svou uhlíkovou stopu a budete se chovat ekologičtěji. Ale o tom třeba jindy.

No jo, jenže co když jste vegetarián/vegan tak jako já? To pro vás masový půst nemá valný význam a držíte ho v podstatě celoročně. Zkusit samozřejmě můžete i přísnější formy postění se. Například přerušované za pomoci prodlužování přirozeného spánkového půstu, kdy si nedáte večeři či snídani a prodloužíte tak dobu, po kterou tělo nedostane živiny. Nesmíte se ovšem při obědě snažit to všechno dohnat a nacpat se. Pak jsou tu také různé varianty, kdy například zkusíte celý den jen pít vodu a nejíst vůbec (nebo třeba pít jen smoothie apod). Ovšem nedoporučuji se do toho vrhat najednou a na tři dny se odstřihnout od jídla, na vše je potřeba jít s rozvahou a tělo na to postupně připravit.

Upřímně jsem doteď úplný půst nikdy nezkoušela, dlouhou dobu jsem měla problémy se žlučníkem a posléze chronický zánět a jakýkoli delší interval, kdy jsem nejedla, mi spouštěl křeče. Po operaci už mě to ale tolik netrápí, tudíž si letos plánuji alespoň jeden den vyzkoušet, tak doufám, že do toho někdo půjdete se mnou. Dáme si pak vzájemně vědět, jak nám to šlo, platí? 😊

Ptejte se: co mě ovládá?

Ekologická i detoxikační stránka věci je skvělá, půst by ale podle mě měl mířit na vaše nitro nejen z hlediska orgánů, ale také duše. Zkuste se zamyslet, co je vaše drobná závislůstka, na které si (možná i nevědomky) ujíždíte. Třeba si večer s radostí nalijete sklenku vína. Nebo si slupnete každý den něco sladkého. Pijete tři litry Coca-coly denně (ehm, ehm, miláčku??!). Ale třeba také příliš často sledujete sociální sítě na vašem telefonu. Jste závislí na instagramu, na televizi nebo na zapojování se do diskuzí na Novinkách, kde každý den zásobujete veřejnost konspiracemi o Sorosovi a mimozemšťanech, co já vím... 😊

Zkuste si něco takového ve svém životě identifikovat a na nějakou dobu se toho vědomě vzdát. I když teď můžete mít pocit, že nejíst čokoládu, nepít alkohol nebo nesledovat facebook pro vás není žádný problém, ve chvíli, kdy se šípem půstu trefíte do toho správného terče, závislost se ozve. Měli jste doteď pocit, že vám to nechybělo, ale jakmile si něco vědomě zakážete, nemůžete na to přestat myslet a táhne vás to k tomu. Jak se říká "Zakázané ovoce chutná nejvíc".

Mám osobní zkušenost například s 40denní abstinencí od alkoholu, která mě nijak zvlášť netrápila a vůbec mi nevadilo, že si sklenku vína nemůžu nalít, proto už ji do svých postních úmyslů moc nezařazuji. Co mě ale bere hodně, je závislost na sladkém. Nejsem člověk, který by snědl tabulku čokolády na posezení, ale ráda se každý den zastavím u své tajné sladké skrýše a vytáhnu nějaký drobný bonbonek nebo sušenku. Hlavně, když je hlad a potřebuji rychlou energii. Sladký půst mě bolí hodně, ale tím větší má smysl. Dokud se totiž nevyzkoušíte něčeho striktně vzdát, nezjistíte, jestli vás to ovládá. A občas si tedy opravdu přijdu, jako kdyby někdo dálkovým ovladačem spouštěl v mé hlavě čudlík "chuť na sladké". Asi to budou znát lidé, kteří někdy zkoušeli držet nějakou dietu. Člověk je schopný si prohřešek omluvit sebemenší hloupostí typu "měla jsem špatný den", "moc jsem nevečeřela", "teď když už jsem jeden bonbon snědla, tak je to jedno a můžu si dát další"... mohla bych pokračovat donekonečna.

To samozřejmě míří i na vaše "duchovní závislosti". Zkuste třeba nemluvit o druhých za jejich zády a nepomlouvat je. Na měsíc opustit hodnocení ostatních lidí, ať už s přáteli, nebo jen v myšlenkách. Nevztahovat si cizí úmysly na sebe příliš osobně a nevytvářet si teorie o tom, jak to kdo myslel. Zkuste opravdu myslet pozitivně a negativní myšlenky nechat jen tak projít okolo, aniž byste se u nich nezbytně dlouho zastavovali. Ano, někde tam jsou, však ony přijdou, ale nerozpitvávejte je a nechte je jít dál. To je o něco delší cesta, protože mysl se dá jen těžko ovládnout. Ale dá, věřte mi.

Moc fandím také půstům od elektroniky či sociálních sítí, které pro mě bohužel kvůli práci a teď ani škole nejsou reálné, ale pokud to jen trochu jde, určitě to zkuste! 

A málem bych zapomněla - kdy vlastně je ten správný konec? Já držím buď do 23. prosince nebo až do setmění na Štědrý den (když už to člověk vydržel, tak třeba konečně uvidí to zlaté prasátko, ne? 😊).  Záleží ale, jakou formu jste zvolili. Rozhodně není žádoucí před štědrovečerními hody dva dny nejíst a pak se nacpat kaprem a bramborovým salátem, to by se vám udělalo akorát zle. Zkrátka je to na vás, klidně půst ukončete třeba před plánovanou návštěvou rodiny nebo o poslední adventní neděli, je ale dobré mít termín rozmyšlený a stanovený od začátku.

Potřebujete světlý bod ve tmě? Od toho je Gaudete

Dám vám ještě jeden povzbudivý tip, jak to celé přežít. Upnout se můžete třeba ke třetí adventní neděli zvané Gaudete, neboli neděle radosti. Při zachování tradice by měly být svíce na adventním věnci v barvě liturgické fialové a právě svíce pro třetí adventní neděli růžová. Představuje určité uvolnění, nadechnutí, vzpružení do poslední fáze. Stanovte si ji jako růžovoučký cíl v dáli, kdy je dovoleno všechno zakázané. Mně se ale několikrát stalo, že mě tak těšilo, že jsem půst vydržela a neporušila, že jsem radostnou neděli dokonce ani nevyužila, i přes velké pokušení. 😊 V postní době před Velikonocemi, která je výrazně delší, mám pak sama se sebou úmluvu, že neděle je den sváteční a půst se na ni nevztahuje, proto se také do oněch 40 dní nepočítá. Je to úplně na vás, moc ale doporučuji si jakoukoli variantu vyzkoušet.

Proč to celé vlastně dělat? Už jsme zmínili názorně třeba ekologický aspekt či detoxikaci organismu. Pro mě je ale hlavním smyslem poznat samu sebe a identifikovat, co mě ovládá. Možná se budete velmi divit, jak moc budete sami se sebou bojovat. Každé nepohodlí ale přináší zároveň hlubší ponoření. Zkuste adventní čas spojit s meditací a ve chvílích, kdy svádíte vnitřní boj, se vnitřně ztišit a naslouchat svému nitru nebo nějaké vyšší síle. Záleží jen na vašem založení. Můžete zkusit například ukázňovat své myšlenky a takzvaně si "vyčistit hlavu", tedy zkusit alespoň několik minut nemyslet vůbec na nic. Nebo si klidně pusťte nějaké řízené video- či audio-meditace.

Zrekapitulujte si den

Pokud si mezi své cíle zařadíte meditaci a vnitřní prohloubení, navrhnu vám ještě drobný nápad, který radí jak ignaciánská spiritualita, tak některé moderní psychologické přístupy. Zkuste se na konci každého dne udělat krátké "Examen", čili rekapitulaci vašeho dne. Projděte si jej postupně od probuzení přes jednotlivé události a zhodnoťte si, co vás potěšilo, co se vám povedlo, ale i to, kde jste třeba udělali chybu a kde byste se příště zachovali jinak. Moderní psychologické a motivační směry hodně akcentují právě pozitivitu a zaměření na sebe(chválu). Z mé zkušenosti není dobré upadat do sebezahleděnosti a sobectví a hledat jen to pozitivní. Chválu můžete ideálně přetavit ve vděčnost a říci si, za jaké okamžiky z celého dne jste vděční, to nezavání sobectvím a implikuje to určitou pokoru.

Buďte na sebe primárně hodní, ale nebojte se si říct také "příště tu babičku v tramvaji pustím sednout" nebo "neměla jsem jet tak rychle, mohla jsem někoho ohrozit". V budoucnu si na to třeba vzpomenete a uděláte to jinak. 

K čemu to je dobré? Jednak vás to zaručeně uspí, takže je to takové drobné anestetikum, 😊 a jednak tím celý den hezky uzavřete. A pokud jste věřící tak jako já, pomůže vám to prohloubit vztah s Bohem, pokud si uvědomíte, jak ve vašem životě po celý den působil a jak s vámi komunikoval či co se vám snažil sdělit (pokud to máte jinak, za slovo Bůh si klidně dosaďte třeba vesmír, karmu, Alláha, Velkého architekta všehomíra... vlastně cokoli.  😊

Já osobně hodně ráda vyhledávám také meditaci s textem - v mém případě lectio divina, tedy čas strávený meditací nad biblickými úryvky. Ale můžu velmi doporučit například i východní zenové příběhy či koány nebo, pokud jste filosoficky založení, tak třeba Platóna nebo jakéhokoli jiného oblíbeného filosofa. Už to nebudu zdržovat, ale ve zkratce to spočívá především v "bytí s textem", čili vyberete si nějaký nosný úryvek, několikrát si ho přečtete a pak nad ním třeba hodinu přemýšlíte. Ať už v tichosti, se slovy, nebo třeba s tužkou a papírem, kam si zaznamenáváte vaše postřehy. Text vám tím otevře prostor mezi řádky a může promluvit do vaší aktuální životní situace. Ale to už by bylo na samostatný článek, dnes je to jen o nahození udičky s tipy, třeba se na některý z nich chytíte.

Tím se náš čas nachýlil a já už se s vámi jen rozloučím a popřeji vám ten nejplodněji prožitý adventní čas, ať už jej strávíte jakkoliv. 

Moc ráda si přečtu, jestli jste nějakou formu půstu někdy zkoušeli a jak vám to šlo, případně, jestli se ke mně hodláte přidat o letošním adventu. Za všechny vaše postřehy budu moc vděčná. A samozřejmě se nebojte zeptat, kdyby vás cokoli víc zajímalo, můžeme se o detailech pobavit buď soukromě, nebo třeba vyplodím nějaký další článek. 😉

Krásný advent a budeme se s Míšou těšit v pátek u společného blogového okénka.


Vaše Marťa.