Jak jsem držela celodenní půst

09.12.2020

Marťa

Dejte mi jídlo! Pardon, krásný den, jsem vlastně chtěla napsat. 😊 Volný proud myšlenek dnes asi nebude ideálním postupem pro psaní článku. Nejspíš je vám jasné, že jsem se konečně odhodlala k plánovanému celodennímu půstu, o němž jsem psala minulý týden. Uděláme si společně malou reportáž, pomocí níž spolu projdeme celý den a řekneme si, jak to vlastně šlo a na co si dát pozor.

Půst začíná ještě před půstem

I s 24hodinovým půstem je potřeba začít vlastně už den předem malou přípravou. A jelikož já jsem "hladovku" držela v úterý, už v pondělí jsem se tak snažila jíst spíš lehkou stravu, abych tělo na půst připravila a neuvrhla ho do takového šoku. Taky jsem se ještě najedla poměrně pozdě večer, abych měla zásobičky. 😊 Nedoporučuje se jíst den či dva předem mastná a smažená jídla, která žaludek hodně zatěžují, fajn je vynechat i maso, které je těžké na trávení.

Promyslela jsem si taky, jaké chci doplňovat tekutiny a nashromáždila si bylinné čaje. Ale pro případ krajní nouze jsem si nakoupila také několik variant ovocných i zeleninových smoothieček, kdyby byla fakt veeelká krize. Chtěla jsem totiž zvolit primárně půst jen na vodě a čaji, klidně si ale od začátku můžete říct, že smoothie zařadíte, a vykompenzovat tím jídlo. Tělo to stejně očistí, já se ale rozhodla do toho jít bez švindlování. Kdyby byla fakt velká krizovka a smoothie nezbylo, dám si salátovou okurku.

Abych si to trochu ulehčila, vybrala jsem si k půstu poměrně nabitý den. Ráno škola, zastávka na poště, potom až do nočních hodin práce. Prostě takový ten standardní Martinčin den, kdy zbyde volného času jen asi tak hodinka před spaním, ideální akorát na jeden díl seriálu. Trochu do toho hází vidle home office (který ale jinak za každých okolností miluji), protože plná lednička je jen pár kroků ode mě a kouzelná skříňka se všemi sladkostmi jakbysmet. To mě ale nemůže zastavit. Uznávám, že jsem si to dost ulehčila, vybrat si volný den, který mám jen pro sebe, a vyplnit jej aktivitami, jako je četba nebo meditace, by byla mnohem větší výzva. Tak třeba příště.

Podporující, nebo pokušitelský spolupůstař?

Do začátku jsem si taky přibrala parťačku. Už minulý týden jsme s kamarádkou Bárou domluvily, že zkusíme držet půst společně ve stejný den a budeme se navzájem podporovat a utužovat si morálku. Absolutně to nechápu, ale Bára v minulosti zvládla nejíst šest dní, takže velká poklona! Musím uznat, že selhat nejen před sebou, ale ještě před dalším člověkem, je taky dobrá motivace, proč vydržet. Na druhou stranu se může stát, že vám ten druhý svou zprávou o hladu jen připomene, že máte vlastně hlad taky, takže vám úplně neporadím, jestli je dobrý nápad kamaráda do vašich plánů přibrat. 😉

Jdeme na to!


Okolnosti mi vychází vstříc, koukám do diáře, že odpadá on-line výuka a profesorka klavíru mi nabídne hodinu namísto v 8 až v 9:45. Čím kratší den, tím méně hladu! 😊 Takže vstávám až v krásných osm. Teda v ideálním světě, kde jsem čilá hned po zazvonění budíku. Ve skutečnosti jsem zaspala, propásla autobus a ještě se cestou na hodinu klavíru dozvídám, že on-line výuka neodpadla a že jsem si udělala v diáři poznámku nejspíš s týdenním zpožděním.

9:30 Bára píše, že včera neměla ideální večeři a probudila se už hladová. Aaaaaa!

9:33 Vidím ranní zprávu spolužačky, která mě děsí informací o tom, že měl dnes proběhnout nějaký test. Totálně se vystresuju a začínám z toho mít hlad, i když normálně jím až kolem oběda. Díky včasnému odvozu mon chériho jsem ve škole včas.

9:45 - 10:30 Mořím se klavírem, který mi nejde, a upadám do úzkosti z toho, že jsem celkem neschopná. Ale to je normální stav. 😊 Jen teď k tomu myslím ještě na prošvihnutý test.

10:45 Kamarádka píše, že už má hlad. :D Čtu to a okamžitě dostávám hlad taky.

11:00 -11:45 Čekám ve frontě na poště, abych se dozvěděla, že můj balík je z nějakého důvodu na jiné pobočce. Co vám budu povídat, čekání s nejistým koncem a vidinou toho, že nestihnu být včas v práci u počítače, mě dost stresuje a nahlas mi kručí v břiše. :D Ale dobrá zpráva je aspoň to, že test neproběhl a odsunul se na jindy, takže jsem nic nezameškala.

11:56 Bára se omlouvá a půst vzdává, protože potřebuje síly na dopsání bakalářky a chce si jídlem obalit nervy. Přesto se ale rozhodnu pokračovat a dotáhnout to do konce sama. I když pokušení s tím taky seknout je teda velké!

12:00 - 15:00 Docela v poklidu pracuji. Přičemž slovo v poklidu je to důležité. Skoro bych byla raději za nějaký velký šrumec, při kterém se nestíhá myslet na jídlo. Jenže je úterý, žádná velká tiskovka, změna pravidel ani výměna ministra zdravotnictví se nekoná (tyhle věci se většinou dějí v pátek). Takže popíjím heřmánkový čaj, snažím se přežít a být aspoň trochu produktivní.

15:05 Vybírám si v práci pauzu na oběd (achjo, oběd, takové smutné a pokušitelské slovo!) s tím, že si místo něj zacvičím jógu.

15:10 - 15:40 Kedže som si na júťube pustila videolekciu v slovenčině, urobíme si teraz také malé slovenské okienko. Tematicky som si pre tento postny deň vybrala zostavu pre detoxikáciu, lebo sa mi zdalo, že k tomu dobre pristane. No nebudem vám ani povedať ako ma vytočila hneď prvá veta videa: "Kedže máme za sebou obdobie sviatkov, kedy sme dosť jedli...". Čiže mňa jedlo prenasledovalo aj počas cvičenie. Slovenčina mi dala niekoľkokrát trošku zabrať, lebo zvyčajne len počúvam inštrukcie a nepozeram sa na obrazovku. Napríklad taká pozícia, ktorá sa volá doska (česky prkno, ale kto to može vedieť...), a chvílu som také rozuměla, že mám zakvačiť l´akeť o koleno, čo som vobec nechapala a mysliela som, že je to nejaký slovenský špeciálný výraz (no, bylo to normálně zatlačit. :D). A keďže mi byla celkom zima, nechala som si ponožky a párkrát si taky pekne "zakvačila", až ma z toho teď ľahko pobolieva chrbát. :D (No tak to by bylo asi vše k mé slovenštině, rodilí mluvčí by mě asi hnali. :D).

15:50 - 16:30 Mám šílený hlad a v práci se toho moc neděje. Docela přemýšlím nad smoothiečkem, ale odolávám. Mám energetický útlum a neprožívám úplně svůj nejproduktivnější den, jdu si pustit nějaké beauty video, ať zabiju čas. 😊 Docela ráda bych se s notebookem přesunula do postele do teplíčka, protože je mi dost zima, ale to by hrozilo velmi rychlé usnutí.

16:30 Z krize mě vytrhla sousedka, která mi přišla pomoct s tekoucím odpadem od umyvadla. Úplně jsme to neopravily, ale aspoň jsem se zabavila a nemusela přemýšlet nad jídlem.

16:50 - 18:30 Pokračuji v práci, čas ubíhá fakt pomalu, mám hrozný hlad. Z nějakého obědu z minulého týdne mi na stole zůstalo Maggi a kečup, nebyl vůbec čas na to je uklidit. Nejradši bych Maggi na férovku vypila a představovala si, že je to sushi namočené v sójové omáčce. :D Hmmm, sushi... stačilo by pár kliků v nějaké dovážkové aplikaci a mohlo by tu mé nejoblíbenější jídlo být... No nic. Pouštím si radši meditativní hudbu. Japonskou. Jako sushi.... achjo.

18:30 Hledám nějaké obrázky k článku. Nejzrádnějším se ukazuje vyhledávání slova detox, kde na mě skáče spousta ovoce a zeleniny. Začíná mi být trochu špatně, ale mám pocit, že je to spíš psychická věc, protože nějakou tu jahůdku z obrázku bych s radostí slupla. Jdu si uvařit další čaj, protože asi nedoplňuji pitný režim úplně ukázkově a moc jsem toho zatím nevypila.

18:50 Při vaření čaje vidím na lince kočičí kapsičky (pro našeho mazlíčka, ale o tom až příště). Přemýšlím, jestli se půst vztahuje jen na lidské jídlo, nebo i na zvířecí. Skoro bych je i ochutnala... ale je v tom maso, a to bych jednak porušila půst, a jednak zradila své vegetariánství. Beru zavděk čajem, který má zdánlivě připomínat masalu (možná, že tady nastal problém???).

19:05 Píše mon chéri, že to vezme cestou z práce přes obchod, jestli nechci něco přivézt z Billy. Au au. Jasně, že chci. Cokoli! Ale držím se a se stoickým klidem odpovídám, že dnes nejím.

19:55 Miláček přišel domů. A vy víte, co to znamená. Bude večeřet. Uf...

21:00 Končím v práci. Zrovna ve chvíli, kdy se drahý rozhodl, že si ohřeje párky. Nejlepší by bylo jít rovnou spát, jenže nám ze včera zbývá už jen poslední díl seriálu Mělas to vědět a zkrátka musím vědět, kdo je vrah! No nic, zabavím se úkoly do druhé práce, které jsem nestihla, a hledáním not na zítřejší hodinu zpěvu. Mon chéri mi přitom do ucha šeptá: "Jídlo. Jídlooo. Slaďoučkéééé!", abych to prý neměla tak jednoduché. :D

21:30 Ok, tak teď končím s prací už opravdu a jdu si užít svou hodinku volna. Musím uznat, že ohromnou výhodou je, že při půstu člověk neztrácí čas s přípravou jídla, která mě jinak extrémně zdržuje, nebaví, otravuje a musím ji dělat vždy na úkor něčeho (protože v půlhodinové pauze během oběda si fakt nestihnu uvařit a ještě se najíst). Vaření je jedna z činností, které upřímně nesnáším, ale nedá se jí úplně vyhnout, když musí člověk něco jíst a nemá čas každou chvíli vyrazit na jídlo do restaurace. Upřímně mě jezení mnohdy spíš zdržuje a kdybych nemusela, nejedla bych. :D Jen kdyby pak nepřicházel ten hlad a absence energie. Což mě přivádí k tomu, že jsem se dnes nijak výrazně unavená necítila až na jednu krizi (kterou ale mívám i obvykle), jen mi trochu chybělo soustředění. Nicméně vím, že by to nebylo únosné v některý z dní, kdy bych musela na hodinu zpěvu, který je (v operní formě) fyzicky extrémně náročný a když se nenajím, dost mě vyčerpává. Asi jako hodina v posilovně, kdy nepřetržitě posilujete břišní a zádové svaly. 
23:30 Začíná mě bolet hlava, ale hlad už ani není tak obří. Mám ale hroznou radost, že jsem všechno vydržela a ani na smoothie nedošlo. Jsem na sebe pyšná a vnitřně vychvaluji svou vůli. Jdu sice spát hodně unavená a nezvládnu už ani pár tradičních stránek četby před spaním, ale mám ze sebe dobrý pocit. Všechno jsem zvládla, neměla jsem žádný zkrat a dokázala jsem chuť na jídlo udržet na uzdě. Beru to jako duchovní rozvoj.


Skoro to mělo všechno happy end se zářícím sluncem a duhou a poskakujícími jednorožci. Jenže v noci mi nebylo dobře, pořád jsem se budila, zdály se mi hrozné sny a zhruba od šesti ráno je mi fakt brutálně špatně a osciluji někde mezi omdlením, třasem rukou a křečemi v žaludku. Úplně nevím, co jsem udělala špatně, ale možná půst fakt není pro mě s mojí křehkou konstitucí. Třeba je chyba v tom, že se pouštím do hladovky rok a půl po operaci žlučníku a ty zbylé orgány si s tím neumí poradit. Nebo jsem málo pila... nebo nebyl vhodný ten á la masala čaj? Příliš jsem se vyčerpala jógou? Nebo je to všechno jen v hlavě? Každopádně nic extra moudrého už vám nesdělím, protože tohle dopisuji z mobilu a je mi přitom fakt hodně zle. Držte mi palce, ať je to brzy zase ok, a já se s vámi prozatím loučím.


PS: Už jsem se dala dohromady, ale pořád si nejsem jistá, zda to za ten ranní stav stálo, spíš ne. Opatrujte se a když zjistíte, že je něco nad vaše možnosti, tak to nelámejte přes koleno, ať si neublížíte.