První adventní sahání si do svědomí

07.12.2020

Míša

Nepřijde vám, že to všechno letí ještě rychleji než obvykle? Člověk ani nemrkl a už je tu druhý advent! Jak s radostí říká můj přítel, vlastně už jsou ty svátky skoro za námi a je tu 2021. Ano, takhle pozitivně on myslí. Pravidelně oplakává i konec dovolené ještě předtím, než na ni vůbec vyrazíme. 😊

Nicméně ho tentokrát raději vezmu za slovo a pokusím se své pondělní okénko využít k přípravě na rok 2021. Ano, minimálně další tři týdny zde budou takové seberozvojové či spirituální, filozofické? Pojmenujte si to, jak je vám příjemné, protože na tom vlastně nezáleží. Jak jsem zjistila v posledním středečním Martinčině článku, tak základ všeho je beztak úplně stejný. Ať na sobě pracujete skrze víru, filozofii nebo psychiku, dostanete se ke stejnému jádru věci, proto že je vše propojené a jednotlivé disciplíny spolu úzce souvisí! Já si zde jednoduše řečeno zkusím popsat a rozebrat svá předsevzetí, nad kterými se společně zamyslíme a začneme na nich pracovat. 😊 Protože proč čekat až na nový rok. Raději začnu teď, abych pak měla méně práce - mezi námi to jsou hlavně tak těžká předsevzetí, že budu ráda, když je splním alespoň z poloviny!

Nejsi žádnej měřič, tak se přestaň s ostatníma srovnávat a porovnávat!

Ve třídě se koukám na své chytré spolužáky a říkám si, jak? Jakto, že jsem tak pozadu a oni jsou tak chytří? Na konzervatoři vidím své talentované kolegy a přichází stejná otázka. Jakto, že jsou oni tak dobří a já špatná? Na instagramu vidím fotku nádherné dívky s dokonalými vlasy, tělem, pletí bez pupínku v nádherně nastajlovaném bytě. Jakto, že moje vlasy furt všude lítají a pupínky mě s pubertou neopustily? Poslouchám podcast, který má být inspirativní, ale já si z něj odnáším blbou depka náladu. Proč? Protože jde o rozhovor s mladým úspěšným člověkem, který založil firmu, je neskutečně produktivní a daří se mu. Jo a je mu stejně jako mně, ideálně ještě méně, abych se cítila o to hůř.

Pokud jste se v předchozím odstavci nenašli, tak gratuluji a žádám vás o tip, jak na to! 😊 Jestli jste se v tom viděli, pak vítejte v klubu, ale zároveň na tom pojďme společně zapracovat ať toto nemilé členství co nejrychleji zrušíme!

Zkus se na sebe dívat očima druhých.

Když jsem se ptala mých nejbližších kamarádek, jestli jsou momentálně šťastné a jak se jim daří, dostaly jsme se i k rozebírání toho, jak na tom jsme s úspěchy a já nemohla uvěřit svým očím. Holky, které vidím jako největší génie, kteří mají svůj život pod kontrolou a vědí, kam směřují, se samy vidí diametrálně jinak. Podělily se semnou o to, že si připadají stejně ztracené a k ničemu, tak jako se cítím já, a co víc, dozvěděla jsem se, že prý mám nejvíc život v pořádku, jsem pracovitá a chytrá... Prostě mě mé kamarádky vidí přesně tak, jak vidím já je.

Paradoxně jsme sami sobě těmi největšími a nejpřísnějšími hodnotiteli.

Do nového roku se tedy pokusím cenit všechno, co dělám dobře a neporovnávat se s lidmi, kteří vlastně dělají úplně něco jiného než já. Jak můžu být naštvaná, že jsem nezaložila vlastní business, když něco takového vůbec není náplní mého studia? Michalo, jsi zpěvačka a studentka filologie! Jak se můžu porovnávat se slečnou na instagramu, která dost možně umí dobře upravovat fotky, a proto jí to tam tak moc sluší? Třeba tomu tak není a je opravdu tak neskonale dokonalá, ale to mě neopravňuje se s ní porovnávat. Protože rozhodně nemohu za to, jak vypadám. Člověk musí pracovat s tím, co mu bylo dáno do vínku. 😊 (Přiznám se však, že toto už mám podchycené a zrovna takové malichernosti mě netrápí, aspoň něco si mohu odškrtnout!).

Je nám to všem přirozené, tak se aspoň pokusit mírnit?

Jak  tedy na to? Zkusím se více chválit za to, co se mi podaří. Začnu cenit každý malý krůček, který udělám kupředu. To se zatím nejvíce odráží v mé největší lásce a zároveň momentální Achillově patě, zpěvu. Vzala jsem si však k srdci slova mé moudré paní učitelky: "Nemůžeš se porovnávat s holčinama, které už na konzervatoř přišly jako hotové zpěvačky. Ty jsi tabula rasa, která s operním zpěvem teprve začala a jejíž studijní startovní čára je daleko za tou jejich. Proto je logické, že jsi na tom momentálně tak, jako byly ony na začátku studia. Už jen to, že jsi se posunula takhle daleko je neskutečný úspěch a velký pokrok!" A pokud zatnu zuby a budu takhle pokračovat dál, tak je třeba i jednou doženu! To, že se budu bičovat za to, jak nejsem stejně dobrá, však ničemu nepomůže. Naopak! Akorát si tím k této činnosti vytvářím nechuť a postupný blok kdekoliv vystupovat... A sedí to na všechna odvětví!

Pokud tedy bojujete se stejnou tendencí, pojďte si semnou společně slíbit, že na tomhle zapracujeme! Zkusme se občas pochválit, ocenit své pokroky a když se to hodí, tak se i odměnit! On to za nás totiž nikdo jiný neudělá! 😊

Tak se mějte krásně a budu se těšit u pátečního článku spolu s Marťou!

Vaše Míša