Prokrastinátor na plný úvazek

27.01.2021

Míša 

Milí čtenáři, kamarádi, vy školou povinní i nepovinní, avšak stále studující, ale i vy, kdo na všechna zkoušková trápení spojená se studiem stále vzpomínáte. Je to tak, stále žiju, akorát teď vůbec nebyl čas, ale hlavně ani energie či inspirace k tomu, abych něco sepsala, a zase jsem nechtěla něco psát jen pro to, aby jakože něco bylo. Marťa se o to nádherně postarala, protože ji s novým rokem zaplavila i vlna neskutečného množství inspirace, a tak sypala jeden článek za druhým, zatímco jsem se já topila v kvantech a kvantech učení - co si budeme, stále se topím, ale motivace je už někde za humny a prokrastinace se chopila vlády. Dnes jsem si však řekla dost, odložila učení na později a vrhla se na psaní - když místo učení tvořím něco dalšího, tak to vlastně není prokrastinace, že ne?

Když jsem neustále přemýšlela, o čem bych měla psát, došlo mi, že toho momentálně nemohu příliš mnoho nabídnout. VŽDYŤ STÁLE SEDÍM DOMA A SYPU SI DO HLAVY VŠECHNA TA FAKTA, ABYCH JE PAK JEN U ZKOUŠKY PŘESYPALA NA VYUČUJÍCÍHO.

Tak proč nenapsat přesně o tom?

Už jsem si prošla tou fází - za poslední měsíc několikrát - kdy všem svým kamarádům posílám hlasovky o tom, jak studium nedává smysl. Jak se učím věci, které mi reálně k ničemu nejsou, jenom pro to, abych dostala nějaký papír. Stěžovala jsem si, že nechápu, kdo vymýšlí ten studijní plán, neboť tento semestr jsem reálně měla více předmětů v angličtině, než v češtině - pokud nebudeme počítat staročeštinu, tak byly asi 2😊 - a že je evidentní, že tam jsou hozené jen pro to, aby škola mohla vykázat určitý počet předmětů... 

Primárně jsem si říkala, jak si tady klasicky popláču a postěžuju si... JENŽE! Je mi jasné, že je nás tady mnoho nebožáků, pro něž je podobný pláč momentálním denním chlebem a přikládat pod kotel nechuti a zklamání je zbytečné a nechci vás v podobných ničících úvahách o zbytečnosti podporovat.

Takže ano, sdílela jsem tady s vámi procento negativních pocitů, víme, že jsme na tom všichni stejně, ale teď pojďme od toho!

Během zkouškového vždycky poznávám mnoho a mnoho různých tváří svého vlastního já, ne-li každou hodinu se ze mě stává jiný typ studenta, a tak mě napadlo, udělat si z těchto přístupů trošinku legraci.

Pojďme se tedy podívat, kdo se to ve mně ukrývá!

Motivace? A ta se prodává kde?

Zejména v této době se setkávám s neskutečnou potíží v hledání motivace. V letech dřívějších jsem si vždy vypsala ty nejprvnější ze všech prvních termínů, neboť jsem vše potřebovala splnit co nejrychleji, abych mohla navštěvovat své druhé prezenční studium na konzervatoři. Vidina té svobody v podobě POUHÉHO docházení na jednu školu, byla vždy mým hlavním motorem. Dnes? Tenhle motor jaksi dopracoval. Konzervatoř probíhá distančně, takže sedím na zadku tak či tak, a učení se na zkoušky je vlastně mou záchranou od nudění se doma - alespoň to se snažím sama sobě nalhávat. Takže ano, motivace letos opravdu není. Sama se divím, jak jsem ty zkoušky zatím zvládla, neboť vlastně ani necítím takový ten zkouškový pocit, prostě jen vím, že MUSÍM.

Vypisovač výpisků z výpisků

Když pomineme problém chybějící motivace a studentka Míša se nějak dokope k tomu, aby zasedla ke stolu, nejlepší způsob, jak začít a mít pocit produktivity, je vypsat si přehledné a zkrácené výpisky z poznámek z přednášek či vytištěných skript. V mé terminologii je to prosím takzvaný výcuc. Tento výcuc vám zabere několik desítek hodin, máte pocit že jste neskutečně vytížení, ale věříte, že tak vše pochopíte, utříbíte si jednotlivé informace, ale HLAVNĚ si vytvoříte přehlednou kostru pro budoucí já, které už teď litujete, neboť to bude právě ono, kdo se tyto srandy bude muset naučit.

Co je na lepíkách, to se počítá

A je to tu, vaše budoucí já zasedlo k onomu slavnému výcucu, dochází mu, že si nepamatuje nic z toho, co předešlé dny vypisovalo a proklíná své minulé já, neboť právě teď a tady je tento nebožák, kdo se to musí začít učit. Zjišťuje, že slavný výcuc byl pouhá ztráta času, neboť to celé nedává smysl, nerozumí tomu a zkouška je navíc už skoro za dveřmi... Co na plat, ponořuje se tedy do poznámek, držíc v ruce propisku a horlivě zapisujíc všechny pojmy, které ne a ne vlézt do hlavy. Ano, právě teď se onen student nachází ve fázi, ve které nevědomky vytváří výcuc z výcucu. Je to chvíle zrození lepíků, kteří na sobě mají ke každému tématu tak dvě slova, která byla na barevný papírek zapsána v domnění, že budou tímto přístupem snad někdy naučena.

Prosím, řekněte mi, že nejsem jediná, kdo takhle ztrácí čas.

Pečení, pečení, všech mých smutků řešení

Při namáhání hlavy je nutné si to studium trošku zpříjemnit... energie ubývá, takže by se hodilo kafčo, ale k tomu by to chtělo i nějaký zákusek! Spíž zeje prázdnotou a chození do obchodu by byla ztráta času - je přeci zkouškové, takže není čas ztrácet čas nakupováním - a tak se nedá nic dělat. Musím se obětovat pro vyšší dobro a něco upéct. Tato myšlenka je stále silnější a nenechává v mé hlavě prostor pro pochopení aoristů a imperfekt, dokud není dílo dokonáno.

Avšak vymyšlení receptíku zabere čas, nalezení podcastu, který budu při tvorbě poslouchat je taky otázkou několika minut - bez poslechu podcastu by to byla přeci ztráta času - a tak, než se naděju, uplynuly další dvě hoďky a já nic neumím.

... jo, a ještě vyluxovat bych měla!

Usedám ke skriptům, výcucu a výcucu z výcuců a nadávám si, že takhle to fakt nejde. Sedni si a koukej to do té hlavy nasypat, Michalo! Buď rozumná a zkus se aspoň na tu hodinku soustředit, ať v té hlavě něco je! Nebuď jak malá, prostě se to musíš naučit a basta. Ztratila si tolik času, víc už ho ztratit nemůžeš, tak si mazej sednout a pracovat. Koukej, jak je zajímavé, že supinum je původem ustrnulý pád deverbativního substantiva! Kdyby ses neučila, tak nikdy nezjistíš, že bylo tvořené koncovkou -tъ, která se připojila k infinitivnímu kmeni. Většinou po slovesech pohybu... jo, genitiv... tranzitivní slovesa... co to je tamhle na zemi?! Takového prachu, to musím hnedka vyluxovat.

Prádlo na mě čeká!

Dobrý, už se můžu konečně soustředit. Kde že jsem to skončila? Jo, supinum. Tranzitivní slovesa, jo ten pohyb vlastně, zaniklo během patnáctého století... z toho je infinitiv, jasný... to si budu dobře pamatovat... takže píšu na lepík a jdeme dál... pokusy o oživení v devatenáctém století... aaa pračka doprala, musím pověsit prádlo.

Kilíčko sem, kilíčko tam

Dobrý, vracím se k supinu, ale něco bych si dala. Buchta upečena, uvařím kafčo, to bude ončo. Dojídám buchtu, ale není to ončo. Mlsná stále není zahnána, A JÁ BYCH SE TAK RÁDA UČILA, ALE TAKHLE TO PROSTĚ NEJDE! Prohrabávám zásoby z Vánoc a nacházím nějaké dobrůtky, tak ty si budu během dne u učení hezky uzobávat... jeeejda, jenže musím jít čůrat. Z nudy nějak podezřele pravidelně dodržuji pitný režim.

Beauty chvilka

Při odchodu si myju ruce a co na mě nehledí v zrcadle! Tohle, že se mi utvořilo na obličeji? No tak to nejde, tenhle kamarád musí jít ven. A to obočí? VYTRHAT! Aby se to celé hezky zahojilo, nanáším masku z marockého jílu a vracím se k učení, přeci jen mám patnáct minut, než to bude potřeba smýt...

Ježiš a ty dlouhý nehty

Nadšena ze své produktivity - beaty chvilka vyplněná studiem - usedám k učení, beru do ruky propisku... takhle dlouhé nehty? To mám jak čarodějnice! No nic, stejně si musím za 13 minut smýt tu masku, tak si mezitím aspoň opiluju nehty.

Během zkouškového zapáleným sportovcem 

Pleť jak dětská prdélka, nehtíčky jak princezna a záda "au!", jak stará bába. Zdraví je přednější, je tedy čas na pořádné protáhnutí. Nechci být přeci ve stáří bolestmi omezována v pohybu jen kvůli učení se na tuhle zkoušku! ZDRAVÍ JE PŘEDNĚJŠÍ. Ulehám na zem, protahuji se a natahuji se...

Kytky zalejt!

Co ta chuděrka suchá kytka? Tu musím hned zalít! A když už jsem v tom, tak zaleju všechny... Ten prach, co mají na listech? No tak to jim okamžitě musím otřít hezky lísteček po lístečku, ať mohou dýchat a jsou všechny moje květinové lásky čisté a krásné.

Kde že jsem to skončila?

Vše hotovo, mohu se soustředit... úplně jsem ztratila niť... hmm, tak asi od začátku...

Tak se hezky pomodli, aneb Bůh nemá na práci nic lepšího, než se starat o mé studijní výsledky

No a tohle asi nemusím komentovat. Po každé zkoušce je to semnou stejné. Nevěřím tomu, že jsem to mohla udělat a do doby, kdy se sdílí výsledky je ze mě největší věřící modlící se ke všem svatým a nadávající sobě samotné za to, že jsem se nepřipravila lépe. 😊

Tak schválně, jak jste na tom vy? Jak vypadá váš proces učení? Jste na tom lépe? Děláte něco podobně jako já, nebo máte ještě nějaké jiné způsoby, jak prokrastinovat? Budu moc ráda, když se o tyto hříšky se mnou podělíte - přeci jen mě ještě čekají dvě zkoušky, tak musím nějak vyplnit ten čas, kdy bych se měla učit. 😊

Mějte se krásně a zkouškám zdar!

Vaše Míša