NEVÍM

05.10.2020

Míša

Všechny vás moc vítám u nového článku, ke kterému mne inspiroval poslední příspěvek Marti (jak jinak). Ale pozor, tentokrát inspirací nebylo přímo téma článku, ale pracovní nadpis, který mu Martinka dala ještě předtím, než jsme vymyslely finální verzi. Článek se prosím pěkně jmenoval Zatím nevím. To slovíčko nevím ve mně hodně zarezonovalo, neb jsem svůj poslední příspěvek věnovala věcem, které nikdy nepochopím. Nepodívala jsem se však do úplné hloubky, kterou nevědění může mít.

Nejde jen o klasická fakta, znalosti a chápání souvislostí. Vždyť celý náš život je plný velkých rozhodnutí, vybírání si směru, kterým se vydáme a dalších mnohých věcí, o kterých nikdy nebudeme vědět, jestli jsme učinili správně. Určitě jste se někdy ohlédli zpátky za svými rozhodnutími a uvažovali o tom, jestli jste učinili správný krok. Pokud ne, pak vám dost závidím, neb já tuto neblahou činnost dělám celkem často a musím vám přiznat, je to více než frustrující.

Žijeme v době, kdy máme každý nepřeberná kvanta možností a rozhodnout se pro jedno, může znamenat nevyzkoušení toho druhého, což je dost stresující. Co když jste se rozhodli špatně a váš život mohl být lepší? Co když jste promrhali životní šanci špatnou volbou? Povím vám k tomu asi jedno. Stejně tak, jak by mohl být váš život lepší, nejde vyvrátit, že by nebyl naopak mnohem horší nebo by se nic nezměnilo a vše by bylo dost podobné! Život není jen černobílý. Možná, kdo ví, byste si nevědomky našli cestu tam, kde jste, a vše by bylo úplně stejné! Podobně jako je tomu u interaktivních filmů na Netflixu, které vám dávají pocit volby, ale stejně ten příběh vždycky skončí stejně 😊. To už bych ale filozofovala o něčem, o čem nemám nejmenší páru, a hlavně tomu ani porozumět nemohu (a jsme tam, kde jsme byli 😊).

Cílem tohoto článku je jen ukázat vám, co všechno nevím, abych upozornila na to, že je naprosto normální připadat si svým způsobem ztracený v nepřeberném množství možností. Důležité je nepodlehnout úzkosti. Zkuste přijmout svou nevědomost, protože, věřte mi, je naprosto normální nevědět vše! 😊

  • NEVÍM, JESTLI JSEM SE ROZHODLA PRO SPRÁVNOU ŠKOLU

Toto rozhodnutí je nejspíš klasickým zlomovým bodem v životě každého z nás. Studovat vs. nestudovat? Jít do zahraničí, či zůstat v Čechách? V jakém městě studovat, co studovat? Sama jsem byla po maturitě dost ztracená, a tak vám asi ani nedokážu vysvětlit, jak jsem se ocitla v Praze na dvou školách. Co jsem si ale tak vypozorovala (zároveň i uvědomila po přečtení knihy Umění být zdráv od Jana Vojáčka), jsou moje tendence k tomu mít pocit, že toho nedělám dost.

Od 3 let jsem zpívala ve sboru, se kterým jsem od svých 13 létala po celém světě, a tudíž přípravám na takováto koncertní turné předcházela halda zkoušek a přezkušování a nazkušování... Měla jsem tedy každý týden dost napilno a jediným volným dnem pro mě byla středa, kdy jsem se domů vracela před 9 večer. Dále jsem ve sboru získala pocit, že nejsem dost dobrá a nikdy dost dobrá nebudu. Tím víc jsem ale toužila našemu sbormistrovi dokázat opak, a stále jsem se snažila získat jeho uznání (asi takový otcovský komplex vytvořený na někoho jiného než na otce? :D). No, a tak jsem v zimě roku 2017, kdy se všichni chystali na maturitní ples, podstoupila přijímací zkoušky na konzervatoř do Pardubic a do Prahy. Vlastně jsem ani nevěděla, jestli bych na školu případně nastoupila, protože jsem netušila, jestli toužím po věnování se opeře (neb jsem do té doby zpívala jen sborově), spíš jsem si jen chtěla dokázat, že se na konzervatoř dostanu. Jenže, když došlo k  přijetí na obě instituce, samozřejmě, že jsem tuto příležitost nechtěla zahodit! Takže jsem po letním absolvování šílených přijímaček na vysokou a následném přijetí na filmová studia a žurnalistiku na UPOLu v Olomouci ani na jednu školu nenastoupila a rozhodla jsem se prostě zkusit tu konzervatoř. (Pro ty, kteří se ptají, jak to dopadlo s tím kýženým uznáním - nic nebylo :D :D :D). Prostě jsem udělala nejšílenější rozhodnutí, které teď zpětně absolutně nechápu, neb bylo totálně riskantní, protože jsem se rozhodla, že další rok udělám přijímačky na bohemistiku na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity (protože jsou ty budovy vedle sebe), a tak budu moci všechno studovat najednou. Totálním zázrakem jsem se na tu jednu jedinou školu, na kterou jsem se 2018 hlásila, dostala a jsem tam, kde teď jsem.

Samozřejmě, že jsem si (hlavně tento rok, kdy mnoho mých vrstevníků už státnicovalo) říkala, že jsem blbá, že jsem už mohla být bakalář a dělat to a to. Musím však poukázat na to, že bych zase dost možná nebyla v Praze, a tak by nejspíš nedošlo k seznámení se s mým milým bojem. Zároveň bych nepoznala Martinku!!!!! a mnoho dalších skvělých lidí, které mi Praha přinesla. Tím, že bych se nepoznala se svou životní láskou Marťou, by nejspíše nevznikl ani náš blog Bez škatulky! No, anebo bych byla v Olomouci nešťastná (je nutné dodat, že jsem vždycky měla takový vnitřní pocit, že tam hrozně moc nechci jít, i přesto, že je to nádherné město a mnoho mých spolužáků tam jde), a nakonec bych v se v té Praze objevila a vše by bylo tak, jak je to teď. 😊

  • NEVÍM, JESTLI JSEM DOST DOBRÁ...

Hlavně co se talentu týče, rozumějte, na konzervatoř se mnou nastoupily už hotové operní hvězdy, a vedle nich já.... . Dále co se schopnosti být dobrá kamarádka, přítelkyně nebo i zaměstnanec týče. Vždycky budu mít pocit, že ve všem tak nějak tápám, nejsem dost dobrá a ani nebudu. A obávám se, že tento pocit máte taky. Často si připadáte úplně zbyteční a na nic. Stačí si však promluvit s vašimi blízkými, ke kterým možná i vzhlížíte - viz Marťa ve zpěvu či má blízká kamarádka, která mi přijde jako nejlepší přítelkyně, která ví, jak mít úplně nejlepší partnerský vztah, a zjistíte, že si každý řeší nějaké své problémy a vyrovnává se se svým NEVÍM.

  • NEVÍM, JESTLI JSEM DOBRÁ KAMARÁDKA

Ale snažím se být co nejlepší to jde. Naslouchat, poradit, ale necpat se do toho, do čeho mi nic není. Myslím, že jsem se dost poučila ze svých chyb, které jsem udělala ve svých dřívějších kamarádstvích (holky, co se semnou bavíte už od střední, jste tvrďačky a moc děkuju, že vás mám. Neměly jste to semnou lehké 😊).

Nikdy ale asi nebudu mít jistotu, že to všechno dělám dobře. A vůbec, jde to dělat všechno jenom dobře? Existuje nějaký recept na skvělé přátelství?

  • NEVÍM, JESTLI UMÍM BÝT DOBROU PŘÍTELKYNÍ

Opět, ale snažím se a zatím to nějak klape. Žádný zaručený recept ale asi neexistuje. OPĚT!

  • NEVÍM, JESTLI JSEM UDĚLALA SPRÁVNÝ KROK

Nebo vlastně spíše udělali. Jak už asi z posledního článku vyplynulo, budeme se s bojem stěhovat. Do lepšího, do většího, do DRAŽŠÍHO... takže rozhodování bylo velice dlouhé, útrpné a složité. Kdo ví, jestli jsme se rozhodli dobře. Zatím jsme ale nadšení a máme z toho dobrý pocit - čím jiným se má také člověk řídit, no ne?

  • NEVÍM, JESTLI BUDU V ŽIVOTĚ ÚSPĚŠNÁ
  • NEVÍM, JAK VYDĚLAT MILIÓNY
  • NEVÍM, JAK UPÉCT NÁDHERNĚ VLÁČNEJ BANANA BREAD

A není to pouze tím, že teď nemáme na bytě troubu a peču pouze na grilu či v remosce. Dokonale vláčnej banana bread jako z kavárny se mi nepovedl ani v dřívějších letech s troubou. Tak už vím, co budu po nastěhování trénovat :D :D :D.

  • NEVÍM, JAK NA INTERIOR DESIGN

Prostě na to nemám oko. Jdu na to tedy tak, že volím samé světlé a jednoduché kousky a doufám, že to nějak půjde dohromady.

  • NEVÍM, JAK ZAZPÍVAT NA TÓNU e2 SAMOHLÁSKU "E", ABY TO NEZNĚLO JAK MEČENÍ KOZY

Ale pracuju na tom!

  • NEVÍM, JAK SE STARAT O SVÉ VLASY

A to tím způsobem, abych měla hezké kudrlinky po KAŽDÉM UMYTÍ a ne jen podle náhody a hlavně, abych je měla po celé hlavě a ne jen vespod!

  • NEVÍM, KDE BUDU PO STUDIU ŽÍT

A už jsem to dokázala přijmout. Ta frustrace z toho, že si boj našel holku, která studuje češtinu a chce si ji odtáhnout do Anglie, kde si nejspíš s tímto oborem nenajde pořádnou práci, byla šílená. Přijala jsem však to, že ne vše se dá nalajnovat, a tak nějak se snažím jít s proudem a čekat, kam mne osud zavede... Navíc BREXIT že jo :D :D. 

  • NEVÍM, JAKOU REAKCI PŘINESE KAŽDÝ NOVÝ ČLÁNEK

A to nevím nikdy a nikdy vědět nebudu. Člověk jde občas tak nějak s kůží na trh a doufá, že se zadaří. Naštěstí mám Martinku, která by případné budoucí faily včas odhalila a nenechala mne něco tragického publikovat 😊.

  • NEVÍM, JAK ZVLÁDAT STRES

A zrovna to je něco, co mě nejvíc ničí. Ať už jde o zkouškové, během kterého často nedokážu spát celý ten měsíc, či pěvecké vystoupení. Nejhorší je, že nemám takové ty zdravé nervy, které vás nakopnou k nejlepšímu možnému výkonu. VŮBEC! Naopak nejsem kvůli nervozitě schopná pořádně promluvit, natož zazpívat a utvořit smysluplnou větu, která dává hlavu a patu (už se těším na státnice tyjo...).

  • NEVÍM, JESTLI JÍM DOSTATEČNĚ ZDRAVĚ

Snažím se však pro své tělo dělat to nejlepší, co mohu.


A mohla bych pokračovat dále, protože věřte, že každý nevíme sto a jednu věc i přesto, že se na sociálních sítích tváří každý druhý jako mistr světa amoleta 😊.

Obávám se, že k normálnímu žití nám nezbývá nic jiného, než přijmout svou nevědomost a postupně pracovat na věcech, ve kterých se můžeme zlepšit. Všechno je však nutné dělat postupně a nijak netlačit na pilu. A jak si pomoci od přemýšlení nad "kdyby"? Zkuste věřit svému minulému já. Určitě jste svá rozhodnutí udělali na základě nějakého vnitřního pocitu, který vás podvědomě hnal tím správním směrem 😊. 

A kdyby ani to nepomohlo, zkuste se podívat na svá dřívější NEVÍM, překvapí vás, kolik z nich už dávno není aktuálních a změnila se v zářivá VÍM! 

Tímto se s vámi rozloučím, děkuji, že čtete naše články a mějte se krásně! 

Určitě se nebojte v komentářích podělit o své dojmy z článku. Každý milý komentář nás potěší! 

Vaše Míša