Nenechte se odbýt omluvou-neomluvou

20.01.2021

Marťa

Možná už jste si toho také všimli. V poslední době se klasická pokorná a chybu přiznávající omluva často proměňuje v něco, čemu se odborně říká non-apology omluva (kterou jsem pro tento článek překřtila na omluvu-neomluvu). Nenechte se odbýt a takovou omluvu prostě nepřijímejte. Pokud někdo udělal chybu, měl by se buď omluvit s přiznáním vlastního přešlapu, nebo vůbec. Nic mezi tím nemá smysl.

Míša je stále ve víru zkouškového období (a zrovna teď jednu zkoušku dělá, tak jí držte palce!), tudíž se vám po týdnu opět hlásím já. Měla jsem pro vás původně nachystaný beauty-článek, ale ten na zveřejnění počká do příštího týdne, dnes se tedy ještě pojďme společně zamyslet.

Pokud-omluva

Co je vlastně základním principem non-apology apology neboli omluvy-neomluvy? Cílem je přenést vinu na oběť a naznačit, že chyba je na její straně, pokud se cítí uraženě, zraněně nebo poníženě - čteno mezi řádky, ve skutečnosti tím vlastně druhé straně naznačujete, že je přecitlivělá, přehnaně úzkostlivá či hysterická, a je tedy její problém, že se jí něco dotklo.

V anglické terminologii se pro tento jev užívá také termín ifpology (já bych to volně přeložila jako pokud-omluva 😊). Taková "omluva" totiž často začíná slovy pokud / jestli / v případě, že... V její formulaci záměrně nezazní žádné přiznání vlastního selhání, ale omluva platí jen pro případ "pokud". Pojďme si to ukázat na konkrétních příkladech. Je totiž velký rozdíl mezi:

"Jestli vás to nějak urazilo, tak se tedy omlouvám."

a

"Omlouvám se, byla to chyba / zachoval jsem se hloupě, neměl jsem v úmyslu vás urazit."

Samozřejmě není nic špatného na tom říci, že urážka nebyla úmyslem, musí to ale být uvěřitelné a upřímné. Bohužel se často i zjevné urážky zalepují frází "já to tak nemyslel". Zažila jsem dokonce situaci, kdy někdo ženu nazval "tlustou prasnicí" a pak tvrdil, že to tak míněno nebylo a urážka to nebyla. Tomu už pochopitelně nikdo neuvěří a takový člověk diskredituje sám sebe tím, že lže. Pokud ale došlo opravdu k nedorozumění, které je třeba napravit, měla by být omluva skutečná. A právě taková nesmí být ničím podmíněna, ale musí naprosto jasně přiznávat chybu.

Omluva "ale já..."

Do omluv také nepatří všemožná "ale já...". Mám na mysli výmluvy typu "ale já jsem to řekl, protože jsem byl naštvaný / protože jsem byl ve stresu / byl jsem unavený" atd. Tedy omluvy, které akcentují v první řadě emoce chybujícího, které mají zakrýt, že udělal něco špatně, nebo to dokonce ospravedlnit. Ano, pokud jde o vašeho blízkého člověka, samozřejmě mu můžete svěřit, že vám zkrátka ruply nervy. Nicméně - musí přijít přiznání viny, nikoli pouhé výmluvy. To, že někdo neovládl své emoce, je prostě jeho chyba, ale je to zcela lidské a není potřeba to používat jako výmluvu. Co takhle říct:

"Omlouvám se, neměl jsem to říkat. Byl jsem unavený, ale to mě neomlouvá..."

Výmluva "ale ty..."

Ovšem, existuje jistě i opačný problém, který už se dá nazvat s jistotou pouze výmluvou. Mnozí lidé mají velký problém říkat slůvko "promiň", proto raději provedou výčet toho, co udělala druhá strana špatně jako jakési vysvětlení svého jednání. Abych vám přihodila nějaký další absurdní příklad ze života, stalo se mi například, že po tom, co mi dotyčný zlomil prst na ruce, řekl jen "neměla ses bránit, nestalo by se to." Tečka. Tak takhle fakt ne. No a pak tu máme ještě pana premiéra a jeho sorryjako (= nemáš nárok), které, myslím, docela zlidovělo. :D Ale pojďme zpátky k těm "promiň", která omluvou aspoň zdánlivě zavánějí.

Jeden příkladeček za všechny

K tomuto tématu mě původně přivedla nedávná kauza dakarského závodníka Aleše Lopraise a jeho spolupracovníků, kteří se nejenže naprosto nevhodně a sexisticky vyjádřili o svých kolegyních (o jedné z nich prohlásili, že je "plochá a sjízdná"), ale ještě to veřejně vyvěsili na své sociální sítě. Slečny si to pochopitelně nenechaly líbit a ohradily se proti tomu, aby byly takto veřejně hodnoceny jako kusy masa a ponižovány. Strhlo to samozřejmě lavinu hospodských buranů, kteří jsou zvyklí takhle o ženách běžně mluvit (a ještě si myslí, že je to kompliment) a kteří začali prohlašovat, že je to naprosto normální a že holky mají být rády a ne se prohlašovat za "MeToo hysterky".

Upřímně řečeno, strávila jsem bohužel v kolektivech mužů ve středním věku víc času a ztratila víc iluzí, než bych bývala chtěla (a stálo mě to mnoho povzdechů nad tím, že mě velká část populace nevnímá jako lidskou bytost, ale jako produkt, o němž může bez problému prohlásit, jestli je hoden jeho používání). I přesto, že se to bohužel běžně děje, si ale myslím, že je to krajně nevhodné, vede to k objektivizaci žen a fakt hodně mě to uráží, protože jsem lidská bytost a ne věc, co si můžete koupit v Alze, ohodnotit její vzhled, použít ji, podělit se s přáteli o peprnou recenzi a ještě pak hodnocení pověsit na sociální sítě. S tím je potřeba něco dělat a upozorňovat na to, že to není v pořádku. Ale o tom to dneska není. Reakce zúčastněných byly totiž typickou omluvou-neomluvou.

"Poznámky ve videu neměly nikoho provokovat či urazit. Byla bohužel nešťastně zveřejněna komunikace dvou chlapů v soutěžní kabině. Omlouváme se proto všem, kterých se to týká a dotčené výrazy je případně urazily. Jsme tým normálních kluků, kteří v dakarském presu neuhlídali a vypustili nešťastné video bez cenzury," napsali.

Vidíte to taky, že je tu něco špatně? Chlapci tím totiž říkají něco jako:

"No jasně, takhle se o ženách přece běžně bavíme a přijde nám to naprosto v pořádku, problém je ve skutečnosti jen to, že to uniklo na veřejnost, byli jsme ve stresu, no. Pokud to dotčené přecitlivělé duše PŘÍPADNĚ urazilo, tak se teda omlouváme, ale hodláme je takhle hodnotit dál, jen se u toho nebudeme natáčet. Páč jsme normální kluci. Mrk, mrk."

Není divu, že dívky takovou omluvu nepřijaly (tím spíš, že ani jeden za závodníků, kteří se denně pohybují několik málo metrů od nich, neměl odvahu za nimi s ospravedlněním osobně přijít, ale radši pověřil někoho ze svého social týmu, ať něco napíše na sítě). Správná omluva by totiž mohla vypadat třeba nějak takhle:

"Ano, bylo nevhodné se takto o kolegyních vyjadřovat, udělali jsme chybu. Moc se za ni všem omlouváme, mrzí nás to a holkám už jsme se samozřejmě byli omluvit osobně." (ideálně s kyticí růží, ale chápu, že tu v poušti těžko seženete...😊)

Přenesená omluva

Ale to se nestalo. A v běžném životě bohužel mnohdy také nestává. Ukážeme si na tomto příkladu ještě jeden aspekt typický pro neomluvy. Taktiku omluvit se za něco jiného, než co je skutečně bolavá či urážející skutečnost. V tomto případě:

 "Byla bohužel nešťastně zveřejněna komunikace."

čili

"Je přece normální takhle o někom mluvit, ale my to omylem zveřejnili. Pardon." 

Tak přesně tohle je také špatně. Pokud nejste přesvědčeni o své chybě, tak se radši neomlouvejte. Pořád je to lepší než kličkovat. To je totiž něco jako "Ano, miláčku, byl jsem ti samozřejmě nevěrný, ale je mi líto, že jsem si nezamkl telefon a musela ses to dozvědět." Chápeme? 😊

Neberte to jako snahu někoho tu pranýřovat, vzala jsem si aktuální kauzu jako případovou studii. 😊 Určitě si ale všichni dokážete vybavit hned několik životních situací, kdy jste takovou omluvu dostali anebo jste ji dokonce sami takto formulovali (sama si zpětně uvědomuji několik situací, kdy se to stalo, a lituji toho).

Omlouvač nakupovač

Slibuji, že už jsme opravdu u poslední kategorie, a sice notorických neomlouvačů beze slov. Ti totiž přinesou květinu, dárek, připraví večeři... a tím to tak nějak považují za vyřčené a uzavřené. Ale ono není a vás bude ta křivda ještě pěkně dlouho deptat, jenže se cítíte provinile to vytáhnout, protože jste přece dostali tu kytku. Vím, že se to lehce řekne, ale prostě na to upozorněte. Klidně s díky za to, že si dárku moc vážíte a potěšil vás, ale že přece jen potřebujete slyšet nějaká slova zpytující svědomí. 

Tím se blížíme do finále a cíl tohoto článku je už asi jasný, chci vás totiž pobídnout k tomu, abyste, pokud takovou omluvu dostanete, jasně vyslovili, že to ve skutečnosti žádné "promiň" není, a nepřijali ji. Na to má každý z nás právo. Ano, možná vás pak někdo označí za hysterku, která neví, co by ještě chtěla. Ale věřte mi, uchováte si tak vlastní hodnotu a nenecháte se ponižovat neomluvami, které jsou jen další urážkou a snahou označit vás za slabé a přecitlivělé.

Ale! Zameťte si nejprve před svým vlastním prahem a neskrývejte svá pochybení za neomluvy ani vy sami. Vyjadřujete tím neúctu k druhému a neschopnost překročit vlastní ego a uznat chybu. Tak buďte silné ženy a muži a postavte se tomu čelem, váš protějšek to ocení! 😉 A to i v případě, že jde třeba o šéfa, někteří jsou totiž doslova alergičtí na snahu zaměstnanců házet své chyby na druhé a váží si toho, přiznáte-li upřímně, že jste zkrátka "ujeli" a že to napravíte nebo už příště neuděláte.

Tak to je za mě pro dnešek vše. Přeji vám krásný týden a budu se na vás těšit příští týden po delší době s jedním kosmetickým tématem.

Vaše Marťa