My, sudeťáci, aneb vítejte v pekle na severu

21.10.2020

Marťa

Krásný den všem! Dneska si povíme o hořkosladkém životě v pohraničí! Probereme si totiž diagnózu sudeťák. Vyrůstat ve vykořeněném kraji plném uhlí a průmyslu má totiž svá specifika. A teď nemyslím sudetské Němce (proto píšu sudeťák s malým s), ale nové generace, které se v tomhle prostředí narodily. Chvíli jsem chtěla z legrace zařadit tenhle článek do sekce zdravý životní styl, ale to už by asi bylo moc. :D Tak pojďme na to (ale berte to radši s rezervou).

K tomuhle kraji se občas nejde než otočit zády. :D
K tomuhle kraji se občas nejde než otočit zády. :D

Co se vám vybaví, když se řekne Sudety? Mně (teď už bývalý) domov mezi dvěma uhelnými elektrárnami. Vítejte v mém dětském světě. A zdravím všechny spřízněné sudetské duše, *chrchly chrchly* (oukej, chtěla jsem nějak reprodukovat smogový kašel, ale písemně to moc nejde, tak radši pojďme dál :D). K tomuhle článku mě tak trochu inspirovala debata se spolužačkami o tom, jak je v některých krajích normální troubit a volat z okénka na lidi u silnice (ahoj, Míšo :D) a že v jiných krajích se zase bojíte podél té silnice jít, aby si vás nespletli se "silniční" prostitutkou (hádáte správně, to je u nás v Sudetech!).

Máme LESY! Zelené!

Začneme malým příběhem. Dodnes vidím před očima výraz mého bývalého kolegy, který se mi jal vyprávět, že byl na cyklodovolené v Krušných horách. Příjezd do mého rodného kraje pro něj byl fakt velkým překvapením. "Ty jo, Marti, představ si, tam jsou normálně LESY! Jako opravdu! Prostě normálně STROMY, zelený, normálně mají listí a tak! Neuvěřitelný!" říkal úplně u vytržení. Hodně mě to pobavilo, ale něco tu nesedělo, byl to sice Pražák jak Brno, ale měla jsem za to, že pár lesů už v životě viděl, ba dokonce, že je poměrně velký sportovec a v přírodě tráví dost času. Ukázalo se, že v jeho představách byl celý severozápad v podstatě měsíční krajina plná dolů, zdevastovaných holých lesů bez jediného lístečku, s všudypřítomným smogem, s výhledem akorát tak na elektrárny a s kyselými dešti, které rozežraly všechno živé. A nemůžu se za to na něj zlobit, protože jestli stejná místa navštívili v 80. letech třeba jeho rodiče, zajisté si takový dojem odvezli.

Inu, nejen Ostrava je kraj razovity (doufám, že jste si představili přízvuk á la "kratke zobaky" :D). Ostraváky spojuje aspoň to nářečí. To se o nás říct nedá, většina lidí v dnešních Sudetech totiž nevyšla ze společného nářečí, z typického folklóru, regionálních zvyků a pověstí (ty hledáme až teď ex post, protože nějakou identitu přece jen potřebujeme), ba ani z tradičních rodinných sídel, která po staletí obývali jejich předci. Kdepak.

Jen ještě pro pořádek - je asi potřeba říct jednu věc. Všímám si toho, že především starší generace označení Sudety odsuzuje a má s ním (celkem pochopitelně) spojenou negativní protektorátní konotaci (ostatně mi to několikrát dalo sežrat všemožné příbuzenstvo). Takže nějak cítím potřebu dodat, že v žádném případě nesympatizuji s protektorátním zřízením ani s žádnou totalitní ideologií. Pro mě a mé vrstevníky (ale řekla bych, že nejen pro ně), jde spíš o obecné pojmenování oblastí, které v minulosti spojovalo několik faktorů, a jiný název se pro ně těžko hledá.

Ale jinak vlastně nic společného :D

Nebudu vás zatěžovat historií. Před válkou šlo v podstatě o chudší, průmyslověji založené horské oblasti, kde většinu obyvatelstva tvořili Němci (u nás zásadně označovaní jako "skopčáci" :D). Pak ale přišel jejich nucený odsun a po roce 1946 jejich sídla (ze kterých si toho nemohli moc odvézt) zůstala opuštěná. Inu, a tak se je vydala osidlovat pestrá směsice lidí (rozumějte našich prababiček a pradědečků, pokud jste zhruba v mém věku) a vytvořila nesourodý mišmaš (po skopčácku misch-masch :D) obyvatelstva. "Zabrat si barák po Němcích" byl vskutku výhodný kšeft, a pokud jste zrovna utíkali před vlastní minulostí (jako moje prababička, která si dovolila se rozvést, ačkoliv byla z ortodoxní slovenské katolické rodiny), byly Sudety ideální lokalita. Navíc se později ukázalo, že poměrně lukrativní je taky půdička pod nohama, z níž se dá vytěžit hnědé uhlí.

Dodnes tak můžete vidět hlavně na Mostecku mnohakilometrové pásy naprosto zdevastované krajiny, vytěžené až na dřeň. Chcete vidět barokní zámek vznášející se nad okrajem propasti, v níž jsou jen kilometry zničené půdy? Jeďte na Jezeří, je to zážitek, to vám garantuji. Možná jste ho zahlédli třeba v seriálu Pustina (ale pár přátel mi svěřilo, že si mysleli, že je to kulisa nebo že je pozadí digitálně dotvořené. Chm, není, bohužel). A to se tak občas stane, že si třeba za samé romantiky řeknete "Jé, tamhle je zvláštní mrak, vypadá jako srdíčko. Jak se to asi stane? A pak zjistíte, že je to dílo elektrárenského komína, a tu romantiku to jaksi pozbyde. :D (Tento příběh se udál při naší minulé cestě z Prahy, skoro jsme totiž zapomněli, kam jedeme! Do Sudet! :D).

A protože uhlí je třeba přeměnit co nejrychleji v teplo a elektřinu, vyrostla tu celá síť uhelných elektráren. Se životním prostředím se za minulého režimu nikdo moc neobtěžoval. Nové obyvatele umlčel dvěma tisíci ročně takzvaného pohřebného. Zjednodušeně řečeno takový úplatek á la "hodláme vám dál ničit zdraví, tak tady máte pár tisíc a mlčte". Po internetu kolují třeba vtípky o tom, že Sudeťáci za svůj život už nadýchali tolika zplodin a chemikálií, že by je neodrovnala ani jaderná havárie Temelína. 😊

Elektrárny jako součást estetiky lokálního koloritu

I já jako dítě ještě pamatuji žluté kyselé deště na chatě v Krušných horách, zbytky holých stromů po cestě, teplotní inverzi a smogový čepec nad městy nebo černý parapet, který když jste zkusili ráno hadříkem utřít, večer na něm byla znovu stejná vrstva černého prachu. Nicméně já už jsem nová generace, která zažila spíš vzestup, rekultivaci a rozmach měst i okolní krajiny. A taky dvě elektrárny "za barákem", naprosto standardní panorama, které nelze odnikud minout. Ale na druhou stranu, nic netrvá věčně a zdá se, že v horizontu pár let tu budou z některých dolů krásná jezera. Nebo možná...? Vydržte s námi, dozvíte se na konci! :D

Takže - co tenhle kraj dnes vlastně spojuje? Sociální problémy, jedny z nejnižších platů v republice, zdevastovaná krajina, ghetta, nihilistický ateismus (a já jsem prosím pěkně pozdní konvertitka k římskokatolické církvi, velká parádička v tomhle prostředí), lidi tu dobrovolně volí komunisty a vzdychají po starých časech. Enormní koncentrace paneláků a socialistické architektury (no, jen se jeďte podívat do Mostu). Zásobárna drog pro půlku Česka a Německa, větší koncentrace negramotných, ale i předsudků, rasistů, xenofobů. Donedávna taky hlavní tah pro silniční prostitutky a vykřičené domy. Jednou jsem omylem přejela zastávku v jedné vesnici u silnice č. 13 a ten zážitek jít těch pár kilometrů kolem silnice zpět v parném létě a kraťasech, to vám nepřeju... (Jo, a byl to Prunéřov - vesnice, kde není kromě fajn koupaliště nic než uhelná elektrárna a hodně špatný motorest, který to svou bizarností dotáhnul až do Ano, šéfe. Jeden Brit, kterého jsem kdysi měla na anglickou konverzaci, mi vyprávěl, že je z téhle vsi dodnes v šoku a v životě nebyl na horším místě...).

Mon chéri trval na tom, abych po tomhle odstavci zmínila i něco pozitivního - třeba, že máme i spoustu hradů. Tákže - ano, máme kromě rozpadajícího se zámku na hraně dolu taky spoustu hradů!!! :)

Když je něco fakt blbý, přirovnej to k Chomutovu

Taky míra pesimismu se tu zdá jaksi větší. A koluje tu takový nepsaný vtípek. Když chceš popsat něco fakt hroznýho, nudnýho, nanicovatýho - přirovnej to k Chomutovu (Chomutováci prominou, já to nevymyslela 😊). 

Zdá se vám to jako peklo? Tak přesně v tomhle jsme vyrostli... Pravdou je, že Kadaň je tak trochu výjimkou, ale o tom třeba jindy. Dodnes skoro vůbec nemám strach jít v noci Prahou, protože, kdo bydlel "na béčku" (nechvalně známé sídliště v Kadani, zdar béčkařům!), toho nepřekvapí už vůbec nic - noční Václavák nebo Sherwood je oproti tomu slabý odvar. 😊 Příjemný bonus taky je, že jsem se s odchodem do Prahy zbavila nejhoršího nonstopu ve městě pod okny. Je to skoro až divné, že se mi kolem domu už netrousí partičky opilců, které si dříve nebo později začnou rozbíjet flašky o hlavy a bude je muset rozehnat přivolaná policie. Holt drsný kraj... :D Taky mi úplně nechybí křivé "papundeklové" stěny špatně postavených paneláků, kde je slyšet i to, že si soused nad vámi zrovna kýchnul. Nebo zima profukující z oken, která jsou všechno, jen ne plastová a izolující. Ale dost lítosti!

Nejen stromy, ale... moře??(!)

Věděli jste, kde se proslavil Dominik Feri ještě před Instagramem? Davy fanoušků nahnal na facebookové stránce Sudety - nejkrásnější místo v pekle, kde si dělal pár let legraci ze sudetské nátury. Ono toho taky o moc víc dělat nejde, než přijmout jistý druh černého humoru a zasmát se tomu. Ale počkejte, jednou vám ukážeme. My totiž máme i STROMY! (Pokud je teda zrovna nezaberou do vojenského prostoru jako na Doupově). A co teprve, až budeme mít moře! Jo, i takové zhovadilosti jsme totiž schopní vymyslet. Copak jste nikdy neslyšeli o projektu Moře klidu? Jednoduchá věc, tahle iniciativa požaduje moře v severních Čechách v prostorách vytěžených dolů, řešení je naprosto jednoduché - voda se přivede z Baltského moře. Ha, teď se smějte! :D Co nějaký kanál Dunaj-Odra-Labe, tohle je teprve sebevědomý projekt! Rádi ještě přijedete na dovolenou nadýchat se ze vzduchu trochy rtuti z Počerad. :D Promoření 2.0., budování imunity. A nebo taky ne. :D

No nejste nakonec šťastní za to, kde žijete? Já taky, ale nebojte, mám ráda i krajinu, kde jsem vyrostla. A jo, fakt jsou tam i lesy a příroda, takže taková hrůza to zas nebyla. Ale až příště uslyšíte nějaký šílený nápad, zkuste se ujistit, jestli ho ze zoufalství nevymyslel nějaký sudeťák, tahle diagnóza občas leze na mozek. 😉

PS: upozorňujeme, že jakákoliv podobnost se skutečnými postavami, událostmi či místy je čistě náhodná. :D Tímto článkem jsem se nechtěla dotknout žádného Chomutováka, Němce ani s/Sudeťáka, ale jen vás trochu pobavit. :) Všechno je napsáno v nadsázce a pesimisticky laděný podtón je součástí koloritu příběhu. :D 

Méně smogu všem! Dycky Sudety! :D