HBO okénko: Nejlepší seriál, co jsem kdy viděla(?)

22.01.2021

Marťa

Přeji krásný den všem čtenářům. Jelikož pátky obvykle patří hodnocení seriálových počinů, rozhodla jsem se vás ani tento týden neochudit, ačkoli se budete muset spokojit s mou maličkostí.

Jelikož Míša je stále zahlcena učením, všichni jí teď společně pošleme nějakou tu soucitnou myšlenku, držení palců, pozitivní vibrace a tak. Tři, dva, jedna... teď! Tak Míšo, doufám, že jsi dostala pořádnou dávku energie! 😊 Teď ti to učení půjde samo!

A my se společně podíváme na hodnocení jednoho seriálu, jen tentokrát zabrousíme namísto Netflixu do vod HBO. Před časem nám s drahým nějak došly nápady, co sledovat. Žádný z nabízených netflixových hitů nás nezaujal, tak jsme si tak bezradně pluli mezi seriály na HBO a postupně si je podle názvu hledali na ČSFD (uznávám, že v tomhle jsem trochu snob, ale hodnocení mě hodně ovlivňuje a do seriálů pod 65 procent většinou nejdu). Nečekaně vysoké číslo nás překvapilo u španělského seriálu Patria (Vlast), o kterém jsme nikdy neslyšeli, nikdo ho nikde nepropagoval a byl zapadlý kdesi v útrobách HBO, ačkoliv to byl aktuální počin, který postupně vycházel každý týden (tehdy měl hodnocení kolem 78 procent, dnes už je na krásných 80).

Hodně mě oslovila už anotace:

Seriál Vlast vypráví příběh dvou španělských rodin z Baskicka, trvající více než tři desítky let, které byly zasaženy násilným konfliktem vyvolaným Španělskou národní stranou a teroristy organizace ETA. Život Bittori a její rodiny se převrátí vzhůru nohama v den, kdy ETA ve dveřích jejich domu zavraždí jejího manžela Txata. Skončí tak i přátelství s nejlepší kamarádkou Miren, jejíž syn je jedním z členů teroristické organizace. Obě rodiny musí čelit nejen zármutku, ale rovněž morálním paradoxům. Dokáží si jednou odpustit, dát své rozdíly stranou a najít cestu z kruhu násilí a nenávisti? Aitor Gabilondo je tvůrcem a scénáristou seriálu na motivy bestselleru Fernanda Aramburua.

Dost často mě totiž zaujmou seriály, u kterých je šance, že se dozvím něco nového, opráším si nějaké historické vědomosti, které už zapadly, nebo nahlédnu do života nějaké uzavřené skupiny lidí. A Patria pro mě v tomhle smyslu představovala 3v1. O konfliktu v Baskicku jsem měla jen elementární znalost, tušila jsem pouze, že oblast usilovala o nezávislost a operovala v ní separatistická organizace ETA, která už svoji činnost ukončila. To není žádný spoiler a povědomí o tom má asi většina lidí, kteří se zajímají o světové politické dění. Na druhou stranu, styděla jsem se, že kromě téhle vágní jakžtakž definice, kterou jsem schopna dát dohromady, nevím o pozadí ani průběhu tohoto konfliktu vlastně vůbec nic. A tak jsem se do seriálu vrhla bez jakéhokoli většího očekávání.

Na Vlast ale můžete koukat v obou případech. Pokud základní znalost máte, je to výhoda a rychleji se zorientujete v ději i v jednání některých postav. Pokud netušíte, o co jde, myslím, že to není překážkou, seriál vám to přiblíží, jen vám bude trvat o něco déle, než se vám jednotlivé náznaky a motivace pospojují dohromady. To ale vůbec nevadí, budete na to mít dostatek času. Tempo je někdy pomalejší, ale zato perfektně buduje atmosféru.

Celý seriál provází od počátku motiv vraždy drobného podnikatele Txata v malém baskickém městečku, která se stala v 90. letech. Ústřední postavou se stává jeho žena Bittori, snažící se v současnosti přijít na to, jak se celá událost odehrála a kdo je za ni zodpovědný. Zpočátku tak sledujeme jejíma očima dvě časové roviny, které odkrývají vztahy mezi dvěma baskickými rodinami. Vůbec nejsilnějším pojítkem celého příběhu je totiž proměna jejího vztahu s nejlepší přítelkyní Miren. Vlast ale není obyčejná detektivka s nutnou omáčkou mezilidských vztahů okolo.

Právě naopak, tragická událost je pojítkem pro odhalení mezilidských vztahů, motivací postav, jejich vnitřních duševních pochodů i chování, ale i politického pozadí. Postupně se seznamujeme s událostmi z pohledu všech důležitých aktérů v několika časových rovinách, nacházíme jejich místo v tomto labyrintu vztahů, ale i v celé události, odhalujeme jejich duši a jejich vlastní "démony" a paradoxy.

O teroristech objektivně?

Co musím vyzdvihnout především, je nečernobílost, s jakou seriál historickým pozadím prochází. Nabízí se, že by mohlo jít o lacinou kritiku separatismu a morální odsouzení všech, kteří se na něm jakkoli podílejí. Městečko by pak bylo rozděleno na ty špatné, kteří ETU podporují, a hrstku těch dobrých, kteří odolali a bojují proti násilí. Jenže! Právě v tomhle je scénář naprosto mistrný. Nechává nahlédnout do nitra rodin, které mluví vlastním jazykem a mají svébytnou kulturu, kterou chtějí bránit. A byl by to jistě prázdný a neškodný nacionalismus, kdyby jejich synové neodešli z touhy po uznání bojovat za svobodu Baskicka právě do ETY. Mnozí z rodičů se tak ocitají před neskutečným morálním konfliktem, zda zavrhnout své děti, které páchají teroristické útoky, při nichž umírají lidé, a které zároveň většina města oslavuje coby národní hrdiny, nebo naopak zahodit své morální zásady, přimhouřit oči nad zlem, které jejich synové ve jménu dobra páchají, a hrdě se za ně postavit.

Jak už jsem zmínila, velkou roli hraje neochvějná podpora většiny obyvatelstva městečka, která za separatisty stojí, oslavuje je, vytváří jim podpůrnou síť a pořádá na jejich počest monstrakce. Ten, kdo nesouhlasí, bude zavržen a bude mu to patřičně dáno najevo. 

Atmosféra v dějové linii 90. let je tak tísnivá, až z toho mrazí. Celý seriál provází šílené schizma morálního rozkolu, neúnosnosti všudypřítomného tlaku a nemožnosti racionálního řešení, které tak či tak přináší osobní prohru nebo nutnost přesvědčit sebe sama o zkreslené realitě.

Postavy jsou skvěle zahrané, motivace jejich chování nejsou prázdné, ale pečlivě vystavěné a propracované. V osmi dílech projdete společně životem všech důležitých seriálových hrdinů a jejich životních bolestí i výher, se kterými se dá ztotožnit. Ani postavy nejsou černobílé a jsou zmítány mezi vlastními emocemi, morálními soudy, osobními tragédiemi, touhami a společenským míněním. V podstatě až na jednu, která ale prožívá své vlastní osobní peklo, a právě díky tomu je schopna vidět situaci s nadhledem a laskavostí.

To všechno na pozadí nedávné historické události, jejíž zpracování znovuotevírá témata boje za svobodu, extrémního nacionalismu, třídní nenávisti a střetu socialismu s kapitalismem, ale především motivy strachu, viny, nenávisti a extrémního společenského nátlaku a rozdělení společnosti ve vyhrocené politické situaci. 

Ve výsledku jde o velmi komorní seriál, který na prostoru osmi dílů dokáže předat to, co mnohé seriály ani za několik řad. Nepotřebuje ani o díl navíc, aby dokonale dovedl linii příběhu až do konce.

Ačkoliv mě mnoho seriálů nadchlo, mám trochu problém u vizuální tvorby prožívat jakékoli emoce. Ano, samozřejmě se občas u hororu leknu, taky je mi špatně z krve, ale málokdy se směju a nikdy jsem u filmu nebo seriálu neuronila ani malou slzičku. Ať je příběh sebehlubší, dokážu ho samozřejmě ocenit, ale velmi zřídka mnou v nitru skutečně pohne a něco hlubšího ve mně zanechá. Vlastně mě to někdy i trochu mrzí, ale prostě to tak mám, jsem holt ledová královna. Samozřejmě ne stoprocentní, hodně silné emoce u mě totiž vyvolává literatura, hudba a divadlo (a nejčastěji opery, tam mívám často na krajíčku a slzičku jsem jednou i uronila. Uf, doufám, že tenhle coming out oceníte! 😊). Ale naprosto upřímně, tohle byl první seriál, kdy jsem něco opravdu cítila i za sebe. Ta tíživá atmosféra ve mně zůstávala hodně dlouho a poslední scéna, která byla vlastně jen o nepatrném gestu, mě emočně opravdu hodně zasáhla a dojala. Slzička neukápla, ale, kdybych koukala sama, tak by se tam asi i našla... 😉

Shrnuto a podtrženo, upřímně vám říkám, že jsem lepší seriál nikdy neviděla. Jak víte, nejdůležitější je pro mě vždycky příběh a to, jestli s sebou seriál nese nějaká témata k zamyšlení. Což jsem tady dostala v plné polní, společně s neuvěřitelně dobře vystavěnou atmosférou. Týdenní čekání na další díl pro mě bylo nesnesitelné a opravdu jsem se na každý další v průběhu týdne upřímně těšila (i když to obvykle moc neprožívám). Což už se vám nestane, pokud začnete koukat teď, a klidně to můžete zhlédnout najednou. 😉

Každopádně - Vlast určitě není seriál pro nenáročného diváka, který se chce jen odreagovat a vypnout u něčeho pěkného k pokoukání. Je potřeba příběh sledovat, přemýšlet, spojovat si souvislosti. Být ve střehu, o které postavě a v jaké době se právě mluví. Patria vám nenaservíruje všechno na stříbrném podnose, musíte zapojit vlastní hlavu a úsudek a je na vás, na kterou stranu se nakonec přikloníte (a jestli vůbec), což cením obzvlášť. Hloupé seriály, které vám všechno třikrát vysvětlí nebo vše podávají příliš jednostranně, fakt ze srdce nesnáším. :D Navíc přináší dost tíživé vyznění a téma, jak už jsme si řekli, není růžovoučké. Nicméně, pokud nejste líní přemýšlet a chcete vidět něco, co ve vás otevře nové otázky a nabídne vám nové obzory, tak Vlast moc doporučuji, nebudete litovat!

To by za mě dnes bylo vše, snad jsem vám předala alespoň nějakou inspiraci a když už se nepodíváte na seriál, třeba si ze zvědavosti přečtete aspoň něco o Baskicku a o ETĚ. Budu se na vás těšit s dalším článkem zase příští týden. 

Marťa