Čemu nerozumím a nejspíš ani nikdy neporozumím

28.09.2020

Neználek Míša

Všechny vás zdravím v tomto propršeném svátečním dni, který se teď pokusím rozveselit článkem, v němž ze sebe nejspíš udělám totálního hlupáka. A možná taky ne. Záleží na tom, jak ho přijmete. Jestli se s mými "problémky" ztotožníte, nebo si jen řeknete, jeeej, tak ta je marná.

Často se setkávám s tím, že v poslední době všichni vědí všechno a já mám pak pocit, že jsem úplně ten nejhloupější člověk. Ať už je to na univerzitě, kde se nikdo nezeptáme, když něčemu nerozumíme, čímž si vzájemně vytváříme studijní prostor, ve kterém máme pocit, že ostatní látce rozumí, a tak se bojíme být ten jediný, který ukáže svou "hloupost". Někdo se s tím setkává v pracovním prostředí, v němž se mu zdá, že jsou ostatní odborníky na svém místě, avšak postupně zjišťuje, že stejně jako on, ani kolegové nemají tušení, co se zrovna děje. Vidím to i u přátelských rozhovorů, vedených s přítelem. Kdy každý raději vše odkýve, i přesto, že na jejich výrazu vidím, jak nemají tušení, co se zrovna v té angličtině proneslo.

Všichni tak žijeme v nevědomosti, kterou tajíme a bojíme se ji odhalit tou zdánlivě nesnadnou otázkou: promiňte, nerozumím, jež by nás jednou provždy vysvobodila. 

Že se v tom vidíte? Já taky, možná i proto mi tak vyhovovala distanční výuka v letním semestru. Jakmile jsem něčemu nerozuměla, napsala jsem vyučujícímu, ten mi vše osvětlil, a já před spolužáky stále nebyla za hlupáka 😊. Samozřejmě jsem ve chvíli, kdy jsem se dotazovala, měla pocit, že musím být jediná, která se stále jen vyptává. Ostatní totiž u odevzdaných úkolů psali, že žádný problém nemají a všemu rozumí. Později jsem, při dotazování některých ze spolužáků zjistila, že s látkou ještě ani nezačali, bojí se jí, nerozumí jí, a tak zvolili u odevzdaných úkolů strategii: napíšu, že nemám žádný problém, protože jsem ještě nezačal, a tak nevím, na co se zeptat.

Jaký to obrat! Stačí sebrat odvahu, jít proti vlastnímu egu, tázat se a najednou z vás může být ten, který něčemu opravdu rozumí a může poradit druhým!

Dnes jsem se rozhodla převzít roli neználka, jenž něčemu nerozumí a nejspíš ani nikdy neporozumí, a tím vám zlepšit náladu a ukázat, že je normální něco nevědět. Všichni nemůžeme být odborníky na všechno.

Nebudu tu zmiňovat takové ty klasicky naprosto nepochopitelné věci, jako je vznik Země, to jak sakra může někdo promluvit na jednom konci světa do krabičky a já ho na druhé straně světa ve stejný okamžik slyším... Jak se svět otáčí? Jakto, že skrze ty kulatý věci v našich hlavách vidíme, těma druhýma slyšíme, třetíma cítíme, dalším otvorem jíme a chutnáme? Všechno tohle jsou věci, které se mi může mnoho lidí snažit vysvětlit skrze různá schémata a srandičky, ale já to nikdy nepochopím. Věřte, biologií, fyzikou, zeměpisem a dalšími předměty jsem na gymplu úspěšně prošla a možná vám ty obrázky oční sítnice a zvuku vcházejícího do ucha (to jsme, prosím pěkně, brali minulý rok na konzervatoři hezky znovu, takže umím nazpaměť i všechny hodnoty Hz a frekvence) dokážu nakreslit, což ale neznamená, že mi to dává smysl (asi tak jako většina věcí dějících se na školách).

Pojďme tedy na to, dokud jsem připravená ze sebe udělat blbce a než si to rozmyslím 😊.

Jakto, že někdo nedokáže zopakovat tón?

Když už jsem začala mluvit o konzervatoři, sluchu a hudbě, tak na to směle navážu. Celý svůj život (haha těch dloooouhých 22 let 😊) se potkávám s humornými momenty, kdy se někdo snaží zazpívat oblíbenou písničku, ale ono to nejde. Nejeden z vás si určitě vzpomene na ty trapné a nepříjemné momenty na hodině hudební výchovy, kdy váš spolužák (nebo dokonce vy) nebyl schopen zopakovat daný tón či nedej bože zazpívat danou melodii.

Takoví o sobě vždy říkají, že mají hudební hluch, s čímž si ale dovolím nesouhlasit! Vždyť každý z nich měl nějakou oblíbenou kapelu, miloval poslouchat písničky a měl i nějaké ty nejoblíbenější. Tím pádem bylo jeho ucho schopné slyšet melodii, takže musí mít hudební sluch. Problém musí být v propojení mozku (představa tónu) a samotné reprodukci zvuku (hlasivky). No a tento problém tvoří i problém u nás doma. Stejnou neschopností totiž trpí i přítel, který nedokáže zopakovat tón, ale miluje zpěv, a hlavně novou mobilní hru, ve které vám zahrají tón, vy ho máte zopakovat a měří vám to, jak jste blízko. Věřte, že mu často ta velikost obrazovky ani nestačí, neb jeho tóny by byly vyobrazeny až u sousedů v koupelně 😊. 


Jak někdo dokáže napsat skladbu?

Dovolím si ještě krátce zůstat u tématu hudby, a to u opačného extrému, kdy někdo slyší až moc dobře, jelikož si v hlavě dokáže představit již znějící souzvuk nástrojů a je schopen to zapsat do not! Pardon, ale já po třech letech studia harmonie nedokážu napsat cokoliv, kde není předem určen generálbas!

Představte si takovou Vltavu, od Bedřicha Smetany. Tu určitě všichni znáte! Chápete, že ten člověk tohle dílo už slyšel hotové v hlavě, byl schopen poznat, jaké noty to jsou a zapsal to do not?! Totálně, ale totálně tohle nechápu. 

Přidávám své nejoblíbenější tvořiče husí kůže:

  •  Beethowenova symfonie A dur (vydržte do 2:22 !!! a pak je naprosto geniální, jak se to celé vyvíjí až do 6:33, kdy to vybouchne a OMG! Nedokážu popsat slovy 😊)
  • Dvořákova 4. věta z Novosvětské symfonie (kterou určitě všichni znáte - teď to tady poslouchám a boj mi oznámil, že to je zkopírované z Pána Prstenů :D :D. Dvořáku, Dvořáku, ty kopírko jedna. Už chápu, proč ho k napsání inspirovala cesta do Ameriky. Oni tam asi zrovna toho Pána Prstenů chystali 😊). 

Jak jako, že je vesmír nekonečnej?

... a hlavně, jak na to přišli? Upřímně, vše, co se týče vesmíru, je pro mě nejen nepředstavitelné, ale hlavně děsivé. Vždy, když jsme se na hodinách zeměpisu koukali na videa o vesmíru, ve kterých se planety v "kamerových" záběrech za hraní dramatické hudby, v poměrech postupně zmenšovaly a ukazovaly nám, jak je Země oproti Slunci malinká, a najednou, jak Je Slunce ničím oproti obrovské Mléčné dráze, a potom, jak je Mléčná dráha titěrná v porovnání s dalšími drahami ... uf, je mi z toho blbě, jen to píšu. 

Asi mám celkově problém s těmito nekonečnými hloubkami. Nejspíš i proto trpím neuvěřitelným strachem z hloubek v moři 😊. Takže ano, i přesto, že je film Čelisti největší hloupostí na světě, tak mě děsí už jen svým reklamním obrázkem. A jinak, nezdá se vám, že začátek úvodní znělky tohoto filmového trháku zní nějak povědomě? Že by je Dvořák taky vykradl? 


Aby bílá bílá byla

Další z "bojových" poznatků, neb se právě chystáme na vymalování bytu (o tom možná někdy příště) s čímž se pojí i nákup barev. Pokud se bojíte riskovat, jste v nájmu a hlavně, když chcete ušetřit, tak volíte bílé stěny. Proč? Nejenže je to jednodušší, než nanesení barevné malby, ale hlavně je kýbl bílé značně levnější! A naše otázka zní, jakto? Jak je možné, že je tato barva nejlevnější, když jsou to vlastně smíchané základní barvy spektra: zelená, červená a modrá. Vždyť je na její výrobu potřeba daleko víc materiálu, než na tyto tři základní barvy, jež samostatně stojí skoro dvojnásob.

Jak tohle funguje a kdo to rozhodl... to mi asi navždy zůstane záhadou 😊.


Kdo vynalezl jazyk?

I přesto, že mám úspěšně složenou zkoušku z dějin češtiny, nedokážu pochopit, jak se to ale stalo, že někdo najednou na něco ukázal a napadlo ho, že tohle bude třeba kámen :D :D. A hlavně, proč se nějak (teď to čtěte opravdu s nadsázkou) všichni nedomluvili a neřekli si, že tohle bude PRO VŠECHNY kámen. Předešli by tomu, že to další označí za rock, jiní za il pietra a o pár kilometrů dál la piedra (aspoň ti Italové se Španělama se domluvili a nechali to podobné 😊). 

Víc jazyků neovládám, tak už pojďme od tohoto tématu pryč. Uznejte ale sami, nebylo by super, kdybychom si všichni rozuměli? Víte jak by mi to usnadnilo rodinná česko-anglická setkání? 😊


Kdo jako první zkoušel nové potraviny?

Nad touhle otázkou jsme přemýšleli s bojem zrovna včera před spaním. Řídíme se totiž doporučeními odborníka na světlo Hynka Medřického, která jsem nasála v mém oblíbeném podcastu. Alespoň 45 minut před ulehnutím věnujeme přípravě na spánek, kdy si za úplné tmy jen povídáme (často o hodně záživných věcech, viz následující odstavec 😊) a chystáme tělo na to, že se půjde spát. 

Jak to teda mohlo být s tím poznáváním jídla? U zeleniny, ovoce a různých hub je to docela představitelné - někdo si pochutnal víckrát, pro jiného to mohla být doslova poslední večeře... U čeho mi ale rozum zůstává stát, je to, jak někoho napadlo začít pít kravské a jiné mléko? Jakože ano, asi to máme nějak v reflexi, že se automaticky dalo narozenému dítěti pít mléko od matky, ale představte si toho prvního s prominutím úchyla (omlouvám se za to slovo), který si při pohledu na kojící se telátko řekl: "hej, tak to zkusím taky, viď", a začal cucat kravské vemeno? To jako postupně vystřídal víc zvířat a pak si řekl: "hmm, kočičí nic moc, prasečí taky, ale ovce dobrý a koza taky."? Člověk se pak ani nediví veganským aktivistům, kteří hlásají, že je nám pití živočišného mléka nepřirozené, protože, když se na to člověk podívá takhle, tak je to vážně divné. :D 


Jakto, že někoho miluju a jiného už od pohledu nedokážu vystát?

Zde se asi nedokážu úplně rozepsat, takže to vezmeme krátce a jednoduše. Jakto, že se při rozhovoru s tolika lidmi do jednoho zamiluju a jsem schopna s ním být 24 ̸ 7, ale jiného nešťastníka nesnáším už od prvního pohledu? Jak to v tom těle funguje? Skoro jak kdybychom byli jako ty magnety, které lehce nastíním v dalším odstavci.


Magnety -  kladnej a zápornej pól -  jasný, ale jakto?

Tenhle bod zmínil při noční debatě přítel (bachelor of science, prosím), a já nemohu jinak než souhlasit!

Je vážně super, že jsem se na fyzice dozvěděla o tom, jak se opačné póly přitahují a stejné oddalují, a že magnet má na každém konci jeden takový pól... to jsem schopná přijmout. Ale jak mám přijmout, že když magnet rozpůlím tak si ty póly utvoří znovu?! Jak? Proč? Nechápu a jdu od toho pryč, protože mě začíná bolet hlava :D :D :D


Minus krát minus, je plus?!

Poslední bod tohoto článku a zároveň pro mě největší záhada. Dnes jsem to zmiňovala kamarádkám, studujícím obory, které se zabývají matikou totálně do hloubky (občas mi přijde, že dochází až na matematické dno :D :D) a došlo k onomu nešťastnému momentu, kdy se mi snažily tento problémek vysvětlit na příkladu se čtvercem, či co.

Cituji: "No chápeš, když si vyznačíš (- 5) a (- 5) na ose x a y a uděláš tam ten čtverec, jakože 5 krát 5, tak (- 5) a (- 5) bude úplně stejnej čtverec, jako 5 krát 5. Chápeš. Ne? (smích) Aspoň tak mi to přijde docela logické." 

Well mně úplně ne. Nemohu se dostat přes tu představu, že když budu na kontě v mínusu a vynásobím to dalším mínusem, tak vlastně budu milionář? Možná nejsem jediná, která to nechápe, a je víc lidí, kteří tuto taktiku vyzkoušeli a jsou teď v exekuci... 😊😊😊.


No a tímto pozitivním závěrem, bych dnešní pamflet na sebe sama mohla ukončit. Nevím, jestli budu po odhalení takových obrovských nedostatků ve svém vzdělání, která jsem doteď úspěšně tajila, schopna vyjít z domu?

Ještě, že máme tu distanční výuku, vycházení vlastně ani není potřeba, a je naopak doporučeno tuto nebezpečnou činnost nepraktikovat :D :D :D.

Tak se mějte krásně, doufám, že jsem na vašich tvářích vykouzlila alespoň malinký úsměv a kdybyste se cítili stejně odvážně jako já a chtěli sdílet svá doteď tajená neporozumění, tak sem s nimi! Budu jedině ráda, když v tom nezůstanu sama 😊.

Vaše Míša